Když mrzne, nechoďte k očnímu

Byla zima, až mi mrzly oči. Utíkala jsem na oční a po cestě se mi honilo hlavou, jak mě vyhodí: no, dámo, co sem lezete, když máte bulvy skleněný, vy patříte jinam, a vypisují mi doporučení na oddělení plášťů, jejichž rukávy mají dlouhé tkanice. No, jo, mráz leze do hlavy …

Doběhla jsem s mírným zpožděním. Paráda, v čekárně ani oko. Přistála jsem na plastové židli hned vedle dveří do ordinace a slyšela, jak si paní doktorka povídá s pacientem, co si návštěvu trochu protáhl a vlezl do mého času. Nic se neděje, maskuje se tím můj pozdní příchod. A hlavně je tu teplo. Teplíčko, lalala.

Kouknu na hodinky, půl jedenácté a pět minut.

A já si paní doktorko koupil počítač, říká ten uvnitř, co taky nejspíš blbě vidí.  A já vám na něj moc nevidím.

Jistě, ale teď budete vidět. Co tohle sklíčko, je to lepší?

No, trochu.

A tohle?

To je dobrý.

Fajn. A teď druhé oko.

Vidím špatně.

A teď?

Pořád špatně. Pan doktor, co jsem byl u něj před váma, říkal, že si ho mám zakrývat anebo číst s lupou.

A co tohle sklo?

Jo, to už je dobrý. I když počkejte, asi budu pořád vidět špatně.

Nebudete, vždyť jste říkal, že vidíte dobře.

No, jo, ale ono se to zase zhorší. Stejně si budu muset koupit tu lupu.  

Žádnou lupu, předepíšu vám brýle.

Ále, to asi nepomůže. A víte, paní doktorko, že jsem si předplatil časopis?

Ano?

No, bezvadnej. Jenže má strašně malý písmena a já na něj nevidím. S tou lupou to bude lepší.

Předepíšu vám brýle.

A myslíte, že pomůžou?

Určitě.

A uvidím s nima na počítač i na časopis? Já si ho teď musím dávat dál od očí.

Uvidíte dobře, nebojte.

Kouknu na hodinky. Za pět jedenáct. Ale je tu teplo, teplíčko.

Můžu vám předepsat dvoje brýle, nebo jedny takzvané multifokální a ty máte na všechno.

A který byste mi radila?

Multifokální. Jsou sice dražší, ale nejspíš přeci jen o něco levnější než kdybyste si kupoval dvoje. A pohodlnější.

Aha, ale možná by se mi víc hodily dvoje, jedny bych si nechal natrvalo ležet u počítače. A kolik to bude stát?

Já nevím, ale dole je optika, poradí vám.

Když já nevím, jestli ty multifof, fol …. No ty dvojatý nebo dvoje. Asi by byly dvoje lepší. Co myslíte paní doktorko? Já pořád nevím.

Bude lepší, když se poradíte přímo v optice.

A kolik budou ty brýle stát?

Nevím!

Koukla jsem na hodinky. Čtvrt na dvanáct. Už mi bylo docela vedro.

Tak já se tam zeptám. A mají tam otevříno?

Ano, samozřejmě. 

A víte paní doktorko, že tu ordinuje paní doktorka Štulcová? Jako ta ženská doktorka. 

Ne, paní doktorka Štulcová u nás ordinaci nemá. Tady je gynekoložka paní doktorka Zárubová.  

Ale má, přestěhovala se sem. Manželka mi to říkala.

Nemá.

Má.

Otevřely se dveře a jako bílý duch z nich vyplula oční lékařka. Bylo vidět, že vedro není jen mně.

Donesla se zvolna k protějším dveřím, postála u nich a zmizela zpátky v ordinaci.

Máte pravdu, ordinuje tu ve čtvrtek odpoledne.

Já to říkal!

A paní doktorko, který brejle vyjdou levnějc?

Musíte do optiky, říkám do optiky musíte.

Koukla jsem na hodinky a utřela si pot. Půl dvanácté. Zhluboka jsem se nadechla a kloub ukazováčku napřáhla k mohutnému zabušení …

Z ordinace vyšel muž. Ani mladý ani starý. Tvář, kterou už bych nepoznala.

Tak se mějte krásně paní doktorko a děkuju.

Asi mu taky byla před tím venku zima.