Putinovo město

V rodném městě staronového ruského prezidenta jsem byla celkem třikrát. Už ta první návštěva na mě zapůsobila, protože město, které založil v roce 1703 car Petr Veliký, je opravdu úžasné a chápu, že když se v něm někdo narodí a vyroste, jako právě Vladimír Vladimírovič Putin, má to na něj velký vliv. Je to velké krásné město, kolem kterého kromě několika dalších carských paláců nic není, jenom neobydlené lesy a moře. Nejsou tu pole ani městečka a vesničky, jenom letiště, železnice a jedna špatná hlavní silnice směrem na Moskvu. Je to velký ostrov života uprostřed pouště.

V Petrodvorcích 1989Lenka Pokorná

Byla jsem tu třikrát, přičemž při dvou prvních návštěvách se město jmenovalo Leningrad. Při té poslední už to zase byl Sankt Petěrburg. Poprvé jsem tu byla na podzim v roce 1981, někdy koncem října, když se celé město připravovalo na oslavu VŘSR (tehdy tu zkratku každý znal – slavilo se 7. listopadu a šlo o výročí výstřelu křižníku Aurora při zahájení Velké říjnové socialistické revoluce - podle juliánského kalendáře byl 7. listopadu 1917 teprve říjen). Bylo chladno a poprchávalo, ale to je pro Petrohrad ideální počasí. Všechno je umyté a takové správně ponuré.

Auroru jsme bohužel nemohli navštívit, protože ji zrovna drhli a natírali, aby byla na oslavu zase jako nová, i když v té době už byla hodně stará, víc než 80 let. Byli jsme ale v Carském sele a v Ermitáži.

Bohužel nestihli jsme toho tolik, kolik bychom chtěli, protože odlet letadla do Leningradu se dost opozdil. Tehdy těsně před naším odletem se stalo neštěstí v Praze na Ruzyňském letišti, Letadlo z Budapešti do Amsterodamu s mezipřistáním v Praze při přistávání sjelo z dráhy a havarovalo. Při havárii se ulomila pilotní kabina a asi 150 cestujících muselo čekat na nové letadlo a než se opraví dráha. Což postihlo i ostatní letadla, včetně toho našeho do Leningradu a letěli jsme až ráno druhý den. Bylo to pro mě docela náročné, protože to byl první let po mnoha letech a zároveň jsem vedla skupinu turistů jako průvodkyně a musela jsem se starat o skupinu. Ale dopadlo to dobře a Leningrad jsme navštívili.

Po druhé jsem byla v Leningradě v září 1989. To už jsme kromě Ermitáže s mým oblíbencem Carravagiem navštívili také Petrodvorce, ale že bychom byli uvnitř Aurory, to si nějak nevybavuji. To už byla docela jiná doba, protože v Sovětském Svazu byla Glasnosť a Perestrojka.

V roce 2007 jsem už byla v Sankt Petěrburgu. Prezidentem Ruské Federace byl Vladimír Putin a město bylo docela jiné. Byli jsme ubytováni v hotelu přímo naproti Aurory, ale dovnitř jsem se jaksi zase nedostala. Byli jsme v Ermitáži, v Carském Sele i v Petrodvorcích, ale největší zážitky byly jinde. Například v areálu vojenské akademie, kterou jsme kupodivu každý den mohli procházet cestou na stanici metra Finské nádraží, v Ruském muzeu, který právě navštívili studenti třetí třídy vojenské základní školy pro malé chlapce, na ulici u kondolenčních knih za bývalého prezidenta Jelcina, který v době našeho podpisu právě umřel.

Na rozdíl od minulých návštěv byly v provozu všechny kostely a byli jsme i v některých klášterech, které jsou v Rusku na rozdíl od Česka plné řeholníků. V chrámech jsou pořád lidé, kteří se modlí a kněží, kteří zpívají. U McDonalda je plno středoškoláků, kteří tam asi tráví celá odpoledne.

Peníze jsou tam vidět všude, i když pořád jsem viděla spoustu míst, domů z přelomu 19. a 20. století, které potřebují investici. Docela by mě zajímalo, komu ty domy patří a jestli tam probíhá podobná privatizace, jako u nás, nebo jestli patří městu nebo státu a jak je to vlastně s vlastnictvím pozemků.

Petrovo, Leninovo a Putinovo město. Stojí za to ho znova navštívit. Určitě se díky svému aktuálně politicky nejúspěšnějšímu rodáku zase vylepší.