Letos v únoru prý zamrzly po mnoha letech všechny rybníky na Třeboňsku. Pravda je, že začátkem minulého týdne tam byla opravdu zima. Dnes už asi skoro všechen led roztál. A tak jako u nás na zahradě rozkvetly asi i v Třeboni sněženky a brzy budou kvést i botanické tulipány. Miluju předjaří, kdy už je naděje, že zima, u nás v Praze spíš šedivá, skončí a začne něco nového. I když to znamená, že jsme zase o rok starší.
TřeboňLenka Pokorná
Posledních pár letošních opravdu mrazivých dnů jsem strávila v Třeboni. Uvnitř zámku bylo snad ještě chladněji, než venku a ani plstěné pantofle, které jsme si museli navléknout na boty, moc nepomáhaly. Ale i tak prohlídka stála za to, nahlížení do cizích ložnic a jídelen je vždycky zajímavé i když tento dům je tak velký, že se tam příslušníci jedné rodiny teoreticky nemuseli celé dny potkat. Ale oni se tehdy určitě scházeli aspoň při večeři, což u nás dnes rozhodně není pravidlem.
Jeden blok od zámku je bývalý klášter augustiniánů s chrámem svatého Jiljí. Prohlídka začínala hned po skončení prohlídky zámku, takže jsem nestihla začátek a neměla jsem příležitost zeptat se pana průvodce, jestli je mnich, nebo snad student? Nebo opravdu jenom kostelník? V každém případě je třeboňská farnost dost aktivní, nabízí různé akce včetně kursů celoživotního vzdělávání Teologické fakulty Jihočeské univerzity nebo adopce na dálku dětí ze Zimbabwe nebo Běloruska. V opravdu krásném gotickém chrámu jsou na stěnách gotické a renesanční fresky a je tu i socha Třeboňské madony, o které psal Jaroslav Seifert.
Já píšu o cestování blog, a básník napíše báseň. Básně psát neumím, jsem velmi prozaický typ. A tak když v Bertiných lázních, kde jsem se snažila trochu zotavit po nadprůměrně stresujících posledních dvou měsících, měla být přednáška pana třeboňského spisovatele Miroslava Hule o Jakubu Krčínovi, šla jsem se tam podívat. Chtěla jsem zblízka vidět skutečného spisovatele. Obrovské knihkupectví vzdálené několik desítek metrů od kanceláře, do které momentálně docházím, sice docela často pořádá autogramiády, takže jsem viděla Báru Nesvadbovou a Karla Schwarzenberka (který Třeboň zatím nedrží a také nevím, co vlastně napsal) a spoustu dalších spisovatelů jsem tam neviděla, ale stát frontu, abych si nechala podepsat knihu, kterou nejspíš ani nikdy nebudu číst, to se mi nikdy moc nechtělo. Takže teď mám dvě autorem podepsané knihy – průvodce po Třeboni a lázních, kterou jsem si koupila v trafice, abych se o městě něco dozvěděla a zjistila, co je tam a v okolí k vidění a knihu „ Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk“, kterou jsem koupila přímo od autora a vydavatele. Pan spisovatel je skutečně renesanční člověk. Asi si vzal příklad ze samotného Jakuba Krčína. Vzděláním stavební inženýr-vodař v dnešní době obvykle neveršuje.
Jako každé staré město mívala Třeboň radnici na náměstí. Nyní má Třeboň radnici na předměstí, prý jsou to zrekonstruovaná kasárna. Určitě je lepší, že ta budova nedaleko centra nechátrá, je natřená pěkně na bleděmodro, je tu i finanční úřad, lékařská pohotovost a v okolí se dost staví. Dokonce jsou tu zbrusu nové bytové domy a sídla úspěšných developerských a stavebních firem. I staré domy se tu opravují nebo jejich majitelé přinejmenším natírají fasády výraznými barvami, které skutečně nejde přehlédnout. Fialová, oranžová, ostře zelená, červená, ostře žlutá, to jsou nejoblíbenější barvy občanů tohoto města. Nejspíš to má být přiblížení barvám přírody – modré nebe, zelená tráva, žlutá řepka v květu, fialové, oranžové a červené bundy turistů...Město se určitě může rozvíjet lépe na volných plochách, než v gotické zástavbě. Ale je to škoda, když se centra venkovských měst stávají skanzeny, místo aby žila normálním životem a ne jen turistickým ruchem...
Třeboň je krásné město a stejně krásné je i jeho okolí. Všichni milujeme vodu, vždyť z moře jsme vyšli a fascinuje nás. A když my v Čechách moře nemáme, chceme využít aspoň jeho zbytky, tedy vodu, která ještě nestačila odtéci a zůstala zatím tady. Naši předkové ji právě na Třeboňsku zachycovali do rybníků a jiných vodních děl, aby ji mohli využít a zbrzdili její odtékání do té slané spousty vod. Rybníkáři pomohli stavbou rybníků v krajině odvodnit bažiny, aby na suché ploše mohli pěstovat obilí a trávu pro dobytek a v rybnících kapry a jiné ryby.
A tak sem teď jezdí do lázní pacienti postižení potížemi pohybového ústrojí, jichž díky kancelářské práci, počítačům a nadváze přibývá a v létě turisté, kteří by jeli k moři, ale je jim to daleko a radši jezdí na kole než létají letadly. Jen ti komáři v létě kdyby nebyli... To Jakub Krčín nějak nevyřešil.
