Velký pátek na Azurovém pobřeží

Francie rozhodně není katolická země. Tím nechci říci, že by tam snad už převažoval islám, ale spíš to, že lidé to tam berou tak nějak podobně jako u nás. Jenom nikdo nepředstírá, že nedostatek náboženského uvědomění je způsoben nějakou politickou situací. Protože ani u nás nemá odklon od náboženství nic společného s komunismem, i když představitelé katolické církve by si to asi přáli.

VětříčekLenka Pokorná

Takže na Velký pátek není ve Francii svátek. V katedrále v Nice byly obrazy ukřižovaného Krista zakryty červenou nebo fialovou oponou, ale v ostatních kostelech tohoto krásného města se Velikonoce neprojevovaly nijak. Město je to ovšem krásné, neustále plné turistů a asi ještě i lidí, kteří se sem prostě jezdí rekreovat. Před dvěma sty lety sem začali jezdit bohatí lidé ze severních krajů na zimu, ale dnes už nám zima zase tolik nevadí, protože v klimatizovaných kancelářích ani moc nepoznáme, jestli je zima nebo léto a milujeme lyžování. Z Nice je to ovšem do Alp na sjezdovky jenom hodinu a půl, takže někteří místní (viděla jsem jednoho) se můžou v polovině dubna ráno vykoupat v moři a přes poledne lyžovat v horách.

Je tu opravdu krásně, mořský vzduch, příjemné počasí, na pobřežním korzu lidé běhají, jezdí na kolech a kolečkových bruslích. Je tu vidět několik set let zkušenosti s přijímáním hostů. Jsou tu pěší zóny, trhy s květinami i ovocem a zeleninou každý den, spousta restaurací se zahrádkami, v chladnějším období krytými průhlednými zástěnami. Je tu umění v ulicích i galeriích a muzeích, věnovaných jednotlivým malířům, kteří Nice milovali kvůli světlu. Je tu perfektní doprava vlakem podél pobřeží i autobusy do obcí v horách. Přitom jedna jízda autobusem ve městě i mimo stojí jedno euro, tedy méně než v Praze.

V Nice se narodil Giuseppe Garibaldi, v domě přímo u přístavní hráze, tehdy byla Nice součástí Napoleonova císařství. Dnes odtud jezdí trajekty na Korsiku, do Ajaccia, kde se právě Napoleon Bonaparte narodil. Nápisy na ulicích starého města jsou dvojjazyčné, ale ten druhý jazyk prý není italština, ale provensálština, kam Nice tak trochu patří.

Až večer to vypadalo, že v Nice jsou i křesťané, tedy katolíci. V katedrále se konala slavnostní mše a potom procesí po Křížové cestě. Protože ale stálá Křížová cesta tu není, byly od katedrály připraveny na sloupech nové obrazy a do kopce Zámeckého vrchu, tak jako v Jeruzalémě na Golgotu, šel průvod lidí. Ale bylo jich snad jen pár set. Šli starší lidé, děti, lidé středního věku mimoevropského původu, všichni se svíčkami ukrytými v papírovém kornoutku, aby ani sobě ani svým spolupoutníkům nepokapali boty ani kabáty. Ale bylo jich málo.