Křtiny

V dřívějších dobách, kdy nebylo nic divného, když děti umíraly i krátce po narození, byly křtiny aktem, který bylo nutno udělat co nejdříve po narození, maximálně několik dnů poté. Ale dnes je to i v zemích, ve kterých je křest samozřejmostí, především příležitost předvést světu kdo jsme a co máme, včetně toho nejkrásnějšího miminka na světě.

KKrétské pomerančeLenka Pokorná

V městečku Chersonisos na Krétě je nad starým přístavem maličký kostelík, který se pro obřady za hezkého počasí, jaké tady bývá větší část roku, výborně hodí. Je před ním malá terasa, kde se všechno odehrává. Maličká Eleni, kterou tam právě v neděli večer křtili, byla krásná a veselá, jako všechny ženy v rodině. Bylo to asi její první velké představení, se dvěma profesionálními fotografy, s reflektory, s celou rodinou a několika zvědavými turisty, právě jdoucími kolem.

Jak to asi bylo dříve, za dob mytického Mínoa? Nebo v dobách, o kterých se nám zachovaly zbytky staveb, keramika i šperky, ale žádné písemné památky? Jaká byla tehdy oblíbená jména? Jestlipak tehdy také slavili narození děťátka jako dnes? Myslím, že ano. Kréťané žili a stále žijí na jednom z nejkrásnějších míst světa. Určitě i ta krása přírody měla vliv na to, že už před čtyřmi tisíci let vytvářeli krásné věci, které vyváželi tam, kde je mohli zaplatit, hlavně do Egypta.

Přemýšlela jsem, co mohlo být hlavním artiklem krétského exportu. Náš průvodce na můj dotaz říkal, že to byla keramika. Ale to se mi nezdá moc pravděpodobné. Protože proč by měli Kréťané vyvážet hlínu, i když hezky zpracovanou, několik set kilometrů přes moře? Nebo dokonce několik tisíc kilometrů, pokud pluli plachetnicemi podél pobřeží? Hrnce, džbány, to všechno musely být jen obaly na něco mnohem dražšího. Amfory přece také byly jenom kvalitní obal na víno nebo obilí.

A potom jsem si vzpomněla na povodně, které jsem zažila v roce 2002 v Praze. Naštěstí na rozdíl od své spolužačky jsem nebydlela v Karlíně ani v Roztokách, takže jsem to nezažila přímo v bytě nebo v kanceláři. Ale vím, jak páchne bahno. A na Krétě rostou divoce plantáže tymiánu, rozmarýnu a šalvěje, ze kterých se získávají ty nejznámější éterické oleje. A olivovníky se tu pěstovaly už před mnoha tisíci lety. Takže nápad vyvážet do Egypta, který byl půl roku zaplavený bahnitou vodou, která v horku musela hrozně páchnout, vonné oleje, byl určitě geniální. A jak získat za zboží tu nejlepší cenu? Stejně, jak se to dělá i dnes – je potřeba zboží řádně zabalit a na obal si přirazit odpovídající cenu, tak jak je to zvykem u moderních parfémů, jenže tenkrát ještě sklo nevyráběli.

Nejznámější minojský palác v Knóssu, který navštěvují všichni turisté, kteří na Krétu přiletí, ukazuje několik rekonstruovaných nástěnných maleb. Jsou tu na několika snaživě nově postavených zdech už přes 60 let. A i když možná ty nalezené malé zbytky nejsou doplněny vždy skutečně tak, jak původně vypadaly, aspoň máme tu představu, jak nádherně tehdy vypadala civilizovaná země. I když vědci tou „dostavbou“ nejsou nadšení, myslím si, že dějiny mají být i pro nás nearcheology poučením. Kamenné zídky, které zbyly z jiných domů a paláců, vypadají pro neodborníka stejně jako ty, které si staví dodnes chovatelé ovcí, aby ty se jim nerozutekly.

Jsem pro, aby památky byly pro jejich návštěvníky přitažlivé, protože kámen je jenom kámen a to co je pro většinu z nás zajímavé, jsou lidé a jejich život. Dnes už má řada muzeí moderní instalace, které jsou pro neodborníky názornější. Myslím, že by si to zasloužily i památky na Krétě. Jenom jestli na to někdy bude dost peněz.