Milujeme cestování

Tohle prohlášení platí u nás v Evropě hlavně pro nás Čechy a naše německé sousedy. Vzhledem k našemu bydlišti ve středu Evropy to není nic divného. V Evropě máme vlastně všude blízko, taky už jsme skoro všude byli, ale doma to známe ještě líp a i když doma jsme také rádi, často prostě nemáme stání a musíme zase někam vyrazit.

Pivoňka v PařížiLenka Pokorná

Nejsme zase tak odvážní, jako příslušníci mnoha jiných národů, hlavně těch, které to mají blízko k moři, a proto se z každé cesty vždycky zase vracíme domů, což nám dává možnost za pár dnů nebo týdnů zase vyrazit někam jinam. A tak jsme nevymysleli cestovní kanceláře, protože na cestu k sousedům stačí většinou vlastní síly, zatímco na organizování cesty do dalekých zemí už je praktické najmout si profesionála (i když dnes v době internetu jezdí řada lidí na vlastní pěst i do velmi vzdálených zemí, protože internet jako největší obchodní síť všech dob je už skoro všude), ale do dalekých zemí v dobách minulých cestovali jen odvážní obchodníci.

Protože Britové byli historicky mořeplavci díky poloze své země, cestovali obchodně daleko. A protože zprávy z cest zajímaly každého, ale každý nebyl obchodník, který si může cestovní výdaje, včetně výdajů na přípravu cesty započítat do nákladů, vznikla v Anglii první cestovní kancelář. Letos to bylo 170 let, co vznikla první cestovní kancelář Thomas Cook. Tehdy, ve čtyřicátých letech 19. století bylo každé cestování ještě dobrodružství.

Dnes si to dobrodružství musíme vymyslet. Hezká dovolená je, když je to správné počasí, letadlo nemá zpoždění, nic cestou neztratíme, nikdo nás neokrade, nechytneme průjem ani se nepohádáme s číšníkem. Ale potom se z té hezké dovolené vrátíme a hned na ni zapomeneme. Vlastně se nic nestalo. Dny v kanceláři jsou jeden jako druhý, dovolená u moře je jedna jako druhá, najednou máme za sebou deset dovolených a už si ani nevzpomínáme, kde jsme to vlastně byli.

Naštěstí jsou tu lidé, kteří si ta dobrodružství vymýšlejí a dávají je nám k dispozici. Dříve to byli autoři pohádek, z nichž je většina také o cestě „za devatero hor a devatero řek“, teď autoři detektivek a filmů o Indiana Jonesovi. Miluji Vraždu v Orient Expresu i Smrt na Nilu.

Před několika lety jsem měla kalendář s velmi starými cestovatelskými, nebo spíš turistickými fotografiemi. Pár jsem jich přefotila a doplnila ulomenou pivoňkou. A tak se můžete podívat, co viděli cestovatelé do dalekých i blízkých zemí asi před sto lety. A tak trochu jsem to zkusila srovnat s fotografiemi z 21. století.