Kde přistála Evropa

Evropa (řecky Ευρώπη), po které je pojmenována oblast, ve které žijeme, byla podle řecké mytologie princezna z území dnešního Turecka, kterou tehdy ještě mladý bůh Zeus, takto rodák z Kréty, unesl z jejího domova, když ji proměněný v bílého býka nalákal k projížďce. Když Zeus s dívkou na hřbetě dorazil do svého domova, proměnil se zpět v boha a udělal z ní královnu na Krétě. Takže díky Diovi, narozenému na Krétě a jeho vášni pro krásné ženy se náš kontinent jmenuje Evropa, máme Evropskou unii a někdy platíme eurem.

Připraven na cestu do záhrobíLenka Pokorná

Když firma nemůže splácet své dluhy, má dvě možnosti. Buď se může snažit dohodnout s věřiteli, že jim vrátí aspoň něco, a oni ji nechají na pokoji, aby v budoucnu mohla ještě něco vydělat, protože lepší je mít něco než nic, a nebo to zabalí a řekne “končím, bankrot, nic nemám, se mnou už nepočítejte”. Řecký stát zatím snad ještě něco má, i když to jsou asi jenom ty vykopávky, které by určitě nebylo snadné zpeněžit, takže své dluhy asi nebude moci nikdy splatit. Padesát procent dluhů už soukromé evropské banky nedostanou, takže v Řecku zmizela i část mých peněz. Až se Evropská unie dohodne, že Řecku odpustí i dluhy u veřejných institucí, tedy peníze z našich daní, bude prý konec krize. Potom ale přijdeme o peníze my všichni Evropané. Evropa začala svůj aktivní život v Řecku, před asi čtyřmi tisíci let. Že by tam její život také skončil?

Dnes jsem četla v časopise Týden, že Řekové, kteří se před několika desítkami let přestěhovali ze socialistického Československa, kde vyrostli, do také sice socialistického, nicméně Evropskou unií bohatě dotovaného Řecka, se začínají vracet. Důchodci tu s penzí přes 800 EUR budou bohatí (naši bývali slovenští spoluobčané jim na důchody přispějí) a tak severní Morava konečně rozkvete. Jejich děti a vnoučata přijdou do Prahy a snad tu budeme konečně mít nějaké dobré řecké restaurace (mám ráda řeckou kuchyni) nebo třeba i výrobce pěkné bižuterie podle starořeckých vzorů (tu taky miluju). I když, otázka je, zda mladá řecká generace (žijící už 30 let v Řecku, členu EU od roku 1981) ještě umí pracovat.

Co se týče starších lidí, kteří nebyli za EU ve státních službách, tam se rozhodně neobávám. Ti jsou zvyklí pracovat, zvláště pak staré dámy. Ty vědí, že když se samy nepostarají, nepostará se o ně nikdo. A tak i v pokročilém věku provozují restaurace nebo háčkují dečky a ubrusy, aby je mohly prodat turistům. Potkala jsem takové babičky třeba ve městě Agios Nikolaos nebo u pláže a archeologické zóny Palaikastro. Ve vesničce Kritsa, a nejenom tam, mají dokonce speciální ženské výrobní družstvo. Ale staré dámy, které v Řecku ještě pamatují dobu “před EU” tady nebudou věčně.

Každý živý organismus, a to je i třeba státní útvar, má svůj začátek, dobu rozvoje a vrcholu, a z vrcholu se dá jít vždycky už jenom dolů. Ty nejslavnější řecké kultury, třeba minojská kultura, která právě na Krétě zanechala ty nejslavnější památky, trvala jen pár set let a pak z neznámých důvodů zanikla. Zbylí lidé se sebrali, opustili úrodná údolí a odešli vysoko do hor, kde se schovávali před něčím, co neumí naši (nemyslím tím jenom ti čeští...) vědci pojmenovat. Ptala jsem se na to našeho průvodce po Krétě, opravdového archeologa. Když by teď Řekové prchali před nebezpečím, zvaným Věřitelé, kam by asi uprchli? Nejspíš do Evropy.

Po bájné krétské princezně původem z Východu se teď jmenuje kontinent, který už je za vrcholem. Za vrcholem je už i civilizace, která pokračovala z Evropy na Západ. Ale protože Země je kulatá, dostáváme se zase zpátky. Na Východ, do Asie. Ten oběh trval 4000 let.