Vyhánění zlých duchů

Tak trochu to na Silvestra vypadá, jako by nekončil jenom jeden rok z mnoha, které už jsme zažili. U nás (bydlím v takové spíše klidné čtvrti rodinných domků) začínají někteří sousedé odpalovat „zábavní pyrotechniku“ obvykle už po poledni. Prý ten hluk a výbuchy měly původně odehnat zlé duchy. Takže možná je to všechno veselí na konci roku prostě jen proto, že se bojíme. Máme strach z budoucnosti. Protože budoucnost je neznámá. A neznámých věcí se bojíme.

CestaLenka Pokorná

A asi proto taky většina lidí nejde před tou poslední půlnocí spát. Protože je lépe, když to neznámo, které přesně po půlnoci přijde, a které může být strašné, můžeme přivítat osobně. Ale je lépe dodat si trochu odvahy, aby člověk tomu zlu nečelil docela střízlivý... A tak odpálíme ohňostroj, nebo aspoň pár petard, zlí duchové se vyděsí... Ale asi bychom museli petardy vystřelovat každý den, abychom vyděsili všechny ty zlé duchy, kteří jsou každý den připraveni nás strašit a případně nám i škodit.

Další konec světa by měl přijít už v roce 2012. Katastrofické předpovědi máme rádi. Můj šéf mi vždycky vyčítá, že jsem pesimista, že vždycky předvídám jenom to nejhorší. Ale to vůbec není pravda. Ty opravdu velké krizové problémy jsem nikdy nepředvídala. Když si tak vzpomínám na svá neblahá tušení, vlastně jsem většinou byla spíš optimistická, protože skutečnost je obvykle ještě horší.

V roce 1978 jsme slavili Silvestra s rodiči a sestrou v chatě u Labské přehrady před Špindlerovým Mlýnem. Tedy nebyla to naše chata, ale chata podniku Barvy a Laky, kde pracovala naše maminka a kam jsme jezdívali skoro každou zimu. Dneska je to hotel Sen, leží těsně před přehradou po levé straně silnice a má ostře zelený nátěr fasády. Když jsme tam začali jezdit, byla to obyčejná krkonošská chalupa, ke které byla kdysi přistavěna výletní restaurace, ale v sedmdesátých letech už byla přestavěna na docela pěkný hotel. Zažila jsem tam mnoho Silvestrů, ale tenhle byl skutečně památný.

Celou dobu, kterou jsme v Krkonoších na přelomu roků 1978 a 1979 strávili, bylo poměrně teplo a sníh byl mokrý. Celý večer jsme se bavili s ostatními rekreanty a po půlnoci jsme se s našimi vrstevníky vydali se sáněmi ven, že vyjdeme po cestě na kopec a sjedeme dolů. Vyšli jsme ven a všude byl led. Nahoru na kopec jsme po cestě vyšli docela dobře, ale jízda dolů byla rozhodně rychlejší, než jsme původně čekali. Takže o půlnoci na Silvestra 1978 přišel šok, který jsme samozřejmě nepředvídali. Teplota za několik hodin klesla asi o 30 stupňů. Druhý den jsme ještě s tatínkem vyrazili na procházku na běžkách do Špindlu, ale po cestě už to nešlo, tak jsme museli jít po silnici. Což bylo štěstí, protože tatínkovy dřevěné běžky tuto cestu nepřežily. Nacucané vodou z předchozích dnů tak zmrzly a zkřehly, že jim cestou upadly obě přemrzlé špičky.

Po této změně počasí přišla v celé Evropě energetická krize. Nevím přesně, jak to bylo jinde, ale u nás uhlí zamrzalo ve vlacích, takže se nemohlo nasypat do elektráren a televize tak vysílala jenom asi dvě hodiny denně, uhlí nebylo ani v teplárnách a kotelnách škol, takže byly uhelné prázdniny. Ale i v Německu měli tenkrát památnou zimu se spoustou sněhu, dokonce tam díky extrémnímu množství sněhu a problémům v zásobování energií prý zahynulo 17 lidí.

Do roku 2012 jsme vstoupili bez šoků. Krize, kterou teď máme, rozhodně nepřišla přes noc, o to ale bude trvat déle, než ta dvouměsíční z roku 1979. Asi i díky problémům začátku roku 1979 máme Temelínskou elektrárnu. Jaderné palivo jen tak nezamrzne. Co asi bude výsledkem té krize, která nás provází už nějakou dobu?

Doufám, že při vstupu do letošního roku bylo dost ohňostrojů a hluku, aby to zlé duchy vyděsilo. Aspoň prozatím. Ale počítám, že v pondělí to zase začne.