Jiří Pospíšil
- Počet článků 376
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1239x
Jiří Pospíšil
Jak spíte?
Já chválabohu spím jako dudek, bez chemie, bez piva, beze slova, bez rozmyslu, mně stačí dvě zprávy v televizi a je to, hlavu bych si mohl ulomit, jak mě to naráz vezme.
Jiří Pospíšil
Koukej, jak ten čas letí…
Kdysi mně kamarád řekl: „Začínám se od tebe učit, že mám na všechno moře času. Na všechno, co spěchá. Ale na to ostatní ho mám zase zoufale málo, co s tím?“
Jiří Pospíšil
Můj bulvár
Bulvár musí být buď o mediálně profláknutých tvářích anebo musel někdo na laně uvázaném kolem levého varlete vytáhnout parní lokomotivu po schodech do prvního patra, pak klidně může být ten dotyčný neznámý, o čtivost zprávy se postará obsah sám.
Jiří Pospíšil
Studené pivo umí pít každý
Ale pít pivo za tepla, to je to pravé hrdinství. Neznám většího požitku než když přijdeš vymrzlý do studené vesnické ratejny, kde smrdí včerejší kouř ze sprostých cigaret a dáš si nateplalé pivo, které tři dny stálo v trubkách, to ti kamaráde zvedne náladu, to pak řekneš: „Kristepane, to je lahoda, tím bych trestal abstinenty!“
Jiří Pospíšil
Morfologie houbařů
Bylo nebylo, jednoho krásného dne tuto neděli jsem se vypravil na houby. Bylo velmi zhruba 7:56:39 hod., když jsem usedal do auta a vyrážel k lesu. Své kouzelné místo vám pochopitelně neprozradím.
Jiří Pospíšil
Usmíváte se při psaní?
Já se opravdu usmívám při psaní, někdy jen tak dovnitř, jindy mně to skutečně zvedne koutky, no a stejně tak to doufám dělá i čtenáři, kdyby ne, to by mně bylo líto.
Jiří Pospíšil
Jaký to rozkošný pohled
Před lidovým hostincem měšťanským veliký rumraj pozorován byl. Mnohé panny a dívky, měšťanové rozliční jakož i suchaři úředničtí, kvačíce kol mariánského sloupu, ozdoby to našeho města prastaré a památeční, šeptají zděšeně otázku: „Co to, co to?“
Jiří Pospíšil
Má aligátor žízeň?
Pan Michal Prokop zpívá v jednom songu na „swingovú notečku“ o tom, jak „Praha má žízeň jako aligátor a hospody jsou vypitý, tak holka zapni ventilátor a sdílej moje pocity.“
Jiří Pospíšil
Jaké měl Bůh dětství?
No to se zase bude mé dcerušce milované líbit, jak obratně a s jakou lehkostí vyslovuji slova, která se mnozí neodvažují pomyslet.
Jiří Pospíšil
Téma pro třináctého
Přemýšlím o jednom článku v časopise, který vyšel už hodně dávno a v němž kdosi popisuje příběh maminky, která svému chlapečkovi vysvětlila léčbu leukémie jako přípravu na let do kosmu. Kdo jako malý nechtěl být kosmonaut, že?
Jiří Pospíšil
Prodejna kusových ponožek – skvělý kšeft
Každého z nás někdy opustil někdo blízký. I malé děti a zvířata bývají opouštěna, někdy na chvíli, někdy nafurt. Ponožky to dělají na furt a tak mám pro vás nabídku.
Jiří Pospíšil
Dovolená rovná se foťák
O focení na dovolené bylo napsáno už tolik, že kdybych to napsal těsnopisem na toaleťák, tak s ním omotám Sluneční soustavu šestkrát.
Jiří Pospíšil
Byl jsem hrobařem veršotepců
Už jsem o tom tady mluvil, jak se mně na stole občas objevovala veršovaná dílka k posouzení, ojediněle se jakžtakž dala, většina však byla méně dobrých, nesnesoucích ani poměrně mírná hospodská měřítka.
Jiří Pospíšil
Jak člověk hledá sám sebe
Když jsem s psaním začínal, snažil jsem se být pokřiveným stínem pánů Hrabala, Poláčka, Vančury, Čapka. Soudil jsem tehdy, že každý z grafomanů si za někým velkým, za nějakým velikánem ducha, buduje své závětří. Že sice nevystrkuje moc nos ze zákrytu velikánů ale když už ten nos někdo zahlédne, tak mu ho předvede v plné kráse.
Jiří Pospíšil
Jak by se ti líbilo být kavárenský povaleč s vlastním podnikem?
Kdysi mně přítel položil tuhle sugestivní otázku v kontextu s projektem, na němž tehdy pracoval a já mu přicmrdoval radami, které věc zpravidla dovedly k havárii.
Jiří Pospíšil
Je to zlé a není to vidět
Stařecká demence není žádná viditelná fraktura po pádu z žebříku a přichází poznenáhlu, příroda si člověka pomalu připravuje a až přijde čas, všechny smysluplné věty z mysli vyvanou.
Jiří Pospíšil
Také jsem byl na svém papírovém metadonu...
To byly ty časy, kdy jsem jako stará smažka valil měsíc co měsíc do knihovny pro další dávku, to byl takový můj charáč, vždycky mně píchli mou dávku a já měl skoro měsíc pokoj.
Jiří Pospíšil
Když jsem chodíval do místního rokáče.
Dneska už je zrušený, ale tehdy byl vzrušený. Měli jsme tam takové období, kdy se všichni pokoušeli psát. Kluci převážně prózu, u děvčátek zpravidla šlo verše.
Jiří Pospíšil
O chlapském přechodu
Samolitr, že mají chlapi svůj chlapský přechod, je načisto stejný jako ženský, jen snad co do hormonálních výkyvů trošku jiný, ale psychika je rozbalancovaná jedna báseň.
Jiří Pospíšil
Napsal mně kdysi přítel, jehož právě opustila žena:
„Su rád, že žiješ. Fotky sů pěkné, nekeré zvířátka ešče pěknější. Tvoje "dívání sa po světě" je radostné a těšivé. Tvoje příběhy sú z doby, kdy najvětší bolesť bylo rozbité koleno. Ale ty aj víš, jak može smutek bolet!“
Jiří Pospíšil
Budeme vaši spolupachatelé, chcete?
Na chodbu nám nějaký chytrák vyvěsil plakáty s reklamami jakési hypoteční banky, probůh, já vždycky považoval bankéře za jedny z nejchytřejších lidí a tady čtu: „Neříkejte nám vaše aktuální příjmy.“
Jiří Pospíšil
Chtěl jsem být filozofem
ale vyrostl ze mě jen zatrpklý starý patron, píšu jak mně zobák narostl, ať si to každý přebere jak umí, nepíšu chvalozpěvy na objednávku nýbrž na sebe.
Jiří Pospíšil
Fotky ze ZOO
Prohlížel jsem si tuhle fotky ze ZOO a zjistil jsem, že jsem nafotil obrázky do průvodce. Zvířata mně tam čumí do objektivu jako blbci a chovají se tak strnule, že zapomněla žrát. Zvířata se stala modely.
Jiří Pospíšil
Pominula doba triček s nápisy
Byly v mé minulosti doby, kdy mně nestačila trička z konfekce, a puzen obsedantní touhou po originalitě byl jsem nucen si unikátní tričko vyrobit. Tričko je výkladní skříní hlavy nositele a zastupuje hesla na transparentech alegorických vozů z prvomájových průvodů nedávné naší minulosti.
Jiří Pospíšil
Do jaké míry souvisí kečup s kinematografií
Soudím, že používání přemíry kečupu v naší zemi je způsobeno vlivem úpadkové kinematografie, kde slouží jednak jako krev, protože vypadá líp než obyčejná barva, a druhak proto, že si jej v úpadkovém filmu u jídelního stolu patlají všichni na všechno. Film tak zobrazuje reálný život a reálný život zase napodobuje film. Bludný kruh. Zjišťuji, že si lidé patlají kečup už i na naše národní jídla jako jsou gyros, pomfrity nebo hotdog, která se s kečupem vysloveně tlučou.
| předchozí | ... 5 6 7 8 9 10 11 ... | další |
