Dovolená rovná se foťák

O focení na dovolené bylo napsáno už tolik, že kdybych to napsal těsnopisem na toaleťák, tak s ním omotám Sluneční soustavu šestkrát.

A brání mně to, abych nepřidal dalších pár řádků? Kdepak, naopak, provokuje, přece zamilovaných románů už bylo napsáno na šesteré omotání celého známého vesmíru, ne jen jediné galaxie. Takže začneme koupí.

Pamatujte, pravidlo první: „Do obchodu až nakonec.“ Nejdřív si sedněte v klidu na postel, nebo víte, co? Rovnou si lehněte, vleže se přemýšlí líp a nehrozí vám přepadnutí dopředu při náhlé ztrátě vědomí z vyčerpání. Maximálně vás může přepadnout někdo z kuchyně. Pozor, začínáme přemýšlet, otázka první: „Kolik toho budu fotit?“ Chápete, tak jako se vás prodavač bicyklů zeptá kolik za rok ujedete kiláčků, aby vám pak nabídl odpovídající stroje. Pokud jste solventní jedinec, který nutně potřebuje mít šedesátitisícový model na tři výlety za rok, při nichž se neujede víc než padesát kilometrů, naprosto klidně vám ho prodá a na prodejku si zapíše vaši adresu, kterou pak diskrétně sdělí muži, který přes jiné muže je jeho dodavatelem velmi mírně ojetých zánovních kvalitních putovních kol bez průkazu původu. Ten jim znovu dodá on sám.

Takže pokud si na otázku „Kolikrát za rok si svůj foťák vezmu s sebou?“ odpovíte desetkrát a méně, bude vám stačit digitál za tři tisíce a nediskutujte s nikým o tom, co který zázrak techniky umí a jaký je jeho poměr cena-výkon. Kašlete na to, že o vás ostatní „profíci“ v hotelu na dovolené budou pohrdavě mluvit jako o muži s „idiotenkamerou“, jak se takovým přístrojkům říká v Německu. Ty nejkrásnější fotky ze všech rodinných fotoalb na světě vznikly těmi nejprimitivnějšími technologiemi. Když po tom foťáku člověk nechce něco, co on neumí, tak vyhoví v podstatě každý, nahý černoch v neosvětleném tunelu stejně jako hejno bílých labutí na zasněženém zamrzlém jezeře jsou témata, která dokonale nezvládnou ani daleko dražší přístroje. Naši otcové pořizovali celá rodinná alba pomocí fixfokusů se clonou 8 nebo 11, s jedním časem a objektivem s jedinou čočkou, ani triplet (primitivní avšak poměrně kvalitní tříčočkový objektiv) mnozí k dispozici neměli.

Já vím, namítnete, že doba je jinde, ale když vím, stejně jako mí prarodiče, co mašinka dokáže, nebudu po ní chtít nemožné. Rovněž nebudu platit třeba 10 kolíků za možnost nějaký efekt si v obchodu a možná i jednou dvakrát doma vyzkoušet a pak už nikdy nepoužít. Já nechci dělat advokáta kompaktům, jen mně přijde zbytečné tahat třikrát za rok na výlet zrcadlovku, která samozřejmě je komplexní řešení takřka všech běžných i méně běžných situací, kdy člověka zasvrbí prst na spoušti.

A pak je tu jeden neoddiskutovatelný fakt, nechci si připadat jako ti mistři, co na dovolené jdou do jídelny na večeři s foťákem zvučné značky a širokým popruhem rovněž opatřeným hlaholícím nápisem, na rozložitém těle drahé zrcadlovky mají nasazený astronomický teleobjektiv, na něm velkoryse konstruovanou sluneční clonu, tohle vše mají celý den našito na břiše a tím pádem nedosáhnou na švédský stůl a sluneční clonou nám míchají šopský salát.

Takže jak jsme daleko? Dovolená, vánoce, výlet do ZOO, Maruščiny narozeniny a babička slaví sté narozeniny? A možná první koupání v květnu? Maximálně sraz autoveteránů? Padesát let místní organizace Spolku dobrovolných hasičů? Kompakt. Opakuji, kompakt do kapsičky u košile. Všechny dnes už umí to, co po nich člověk potřebuje, chce a dostane, penízky vám zbudou na onačejší příjemnosti. A vykašlete se na testy v odborných časopisech, ty se tisknou pro jiné lidi. Vaším koníčkem je koupání a spánek, ne četba technické zprávy o laboratorních testech deseti srovnatelných mašinek, z nichž pět bylo vyrobeno v jedné a pět v druhé čínské továrně.

Mimochodem, když jsme u toho spánku, také rádi spíte? Sakra, je to možné? On si usne, je tohleto vůbec možné? Člověk mu tady vykládá moudra, radí mu, co si koupit a on si usne. „Vstávej, barbare!“ cloumáte s ním a řvete na něj: „Tak už víš, co si koupíš za foťák?“

„Jasně, canon, zrcadlovku, nějakou dobrou, přes internet, ale potřebuju ji co nejrychleji, babička slaví příští týden sté narozeniny“ mele ještě v polospánku. „Skvělá volba!“ zaržáte sveřepým hlasem a rezignovaně si poměřujete velikost rohů toho starého nepoučitelného vola česnekem a majoránkou marinovaného.

Ale pak vám začne vrtat hlavou, že vy byste také vlastně už mohl vyměnit ten svůj starý kompakt za něco lepšího, za něco, s čím můžete klidně fotit černocha v tunelu i labutě na ledě, a kdyby to takhle byla zrovna digizrcadlovka, dneska se přece už dostanou za desítku, a k tomu sluneční clonu a pár filtrů. Jenom UV jedničku, co kdybych se ještě ve svém věku a se svým vysokým tlakem vydal do velehor, jo a taky polarizační, co kdybych chtěl fotit přes výlohu dovnitř do kavárny nebo do autobusu přes okno. Hergot, nevíte nějakém laciném canonu zrcadlovce? Ale potřeboval bych to rychle, příští týden je u nás veliká sláva, hasiči mají nějaké výročí a bude tam spousta ženských. Já rád fotím ženské. Jaké „uniforma ženské přitahuje“, co to melete, tam bude plno bab proto, že na plakátech je už dnes napsáno, že tam bude i ruční stříkačka!