Studené pivo umí pít každý

Ale pít pivo za tepla, to je to pravé hrdinství. Neznám většího požitku než když přijdeš vymrzlý do studené vesnické ratejny, kde smrdí včerejší kouř ze sprostých cigaret a dáš si nateplalé pivo, které tři dny stálo v trubkách, to ti kamaráde zvedne náladu, to pak řekneš: „Kristepane, to je lahoda, tím bych trestal abstinenty!“

Studené pivo v horkém dni je jako čerstvý chleba s domácím sádlem, rajčetem a cibulkou, prostě banalita, vlnka na potoku, životní epizoda, kterou si člověk nezapamatuje déle než do příštího jídla.

Dneska jsem se odbyl horalským krémem a dvěma křupáčky, neboť jsem měl nějaké běhání, byl jsem na starém bytě, protože jsem doma našel nějaké klíče, o nichž jsem usoudil, že jsou tamodtud, nebyly.

A pak jsem ze sebe šel udělat idiota ještě do cykloprodejny, protože mně odešel cyklokompjútr a po výměně baterie se nerozběhl, návod je samozřejmě pečlivě uložen v koši už celé roky a tak jsem se přišel podívat, zda by neměli tentýž typ, že bych jej jen nasunul a nemusel měnit ty serepetičky na předním kole a vidlici, neměli. Už to vypadalo na den blbec, ale ten hoch beze slova vzal můj drahocenný cateye a ještě cosi do jedné ruky, do druhé ruky si přibral propisku a po malém ekvilibristickém vystoupení se ten japonský ale popravdě čínský udělátor rozběhl, když jsem užasle vydechl: "Jak jste toho docílil?" řekl jen tak na půl huby "To musíte zmáčknout všechny tři ty čudly naráz!" a já jsem mu řekl jen "Vidíte, a to mě u té mé ženské nikdy nenapadlo!" čímž jsem mu zaplatil a odešel s pocitem vítězného blba.

A tak jsem si hned zatepla s zmrtvýchpovstalým cyklokompjútrem vyrazil na výlet, měl jsem příznivý vítr, co jsem ujel s větrem v zádech za hodinu, jsem nazpět šlapal nasraný jako brigadýr celé tři hodiny s několika přestávkami. A tak krásný výlet jsem si zamýšlel udělat. Až mě přestane bolet za krkem, stane se to krásným výletem, zatím je to vzpomínka na zatracenou štrapác ve zlomyslné přírodě, která má největší radost z toho, když může jinak celkem mírumilovného obratlovce nasrat jak to jen jde.

A tak musím se honem přešupačit do pozitivního myšlení, třeba jak byli takoví ti dva medvídci, co se potkali u Kolína a ten větší říká tomu menšímu: „Jó pane, v mém žaludku to vypadá úplně strakatě jako ve střelnici, pamatujete, pane? Jak jsme byli na pouti a já vám tam vystřelil sousedovi okno? Jak jste mně dal pětikorunu a já si koupil u té paní, jak jí byla vidět ta její veliká prsa skoro celičká, to vám pane byla mňamka, kam se hrabe žužu a turecký med, ta když odložila cigaretu a vzala vás za bradičku a řekla -tak co mladej, nechceš si vlézt ke mně pod svetr?- tak jste se v tu chvíli tak roztřásl, že když jste vylezl na jabloň, chvěla se ještě v prosinci, kdy pouť byla už půl roku pryč, pane jó, tak jako na té pouti já mám dneska v bříšku, jen té paní, jak se mně zdá, ta její prsa rostou pořád víc a za chvilku z toho svetřiku nakouknou ven a budou se pořád nafukovat víc až prasknou a udělá to velikánskou ránu pane, a my se pak probudíme a vy zase budete mít pravou ruku až po loket v nočníku a budete tam kvedlat jako trdlo v povidlech!“

No vidíte, tohle je pozitivní myšlení, někdo to dokáže i bez piva ale to jsou fenomenální jedinci, kteří si to kompenzují zase jinde, třeba zvráceně uzavírají urogenitální přátelství se zvířátky nebo malými dětmi proti jejich vůli nebo tak něco, prostě zdravý jedinec kromě vzduchu potřebuje ke zdárnému rozvoji osobnostnímu a tělesnému i pivo a to v poměrně velkých dávkách, když se pitný režim nedodržuje, hrozí odvodnění a dokonce i zapoušťnění organizmu, no co se divíte, když může být krajina zavodněna, může být i zapouštněna.

Po pravdě řečeno mě z toho kolovýletu víc bolí prdel než zadek ale chtěl jsem být za slušňáka, aby destička, co budu mít na hrobu, nemusela být přitlučena na desku lícem k ní, a pod mým jménem by bylo napsáno „Optimista a sprosťák" ostatně proč by člověk nemohl být optimistická huba nevymáchaná?

Vždyť je to tak krásné, dámě svého srdce za podvečerní romantické procházky, kdy ona se zaposlouchá do zpěvu jakéhosi cizího ptáčka a pronese procítěnou větu: „Miláčku, slyšíš, jak tluče slavík?" odpovědět: "Jenom se z toho neposer, miláčku, kdybys tak přestala myslet na kraviny a raději přemýšlela, co mně dáš k večeři, jsem z té pitomé procházky vyhladovělý jako tarzan!"