Usmíváte se při psaní?

Já se opravdu usmívám při psaní, někdy jen tak dovnitř, jindy mně to skutečně zvedne koutky, no a stejně tak to doufám dělá i čtenáři, kdyby ne, to by mně bylo líto.

A ještě před vlastním textem se obuju do smajlíků, nenaučil jsem se je používat, snažím se, aby text nepotřeboval vysvětlivky, je-li to sarkasmus, musí být patrný z textu samotného a ne z vysvětlení symbolem, ale to bych se strašlivě opakoval, kdybych dokola tvrdil, že lidé už prostě nechtějí soustředěně číst, soustředěně poslouchat hudbu, soustředěně vnímat obraz, že jim stačí letmý postřeh a případně drobná vysvětlivka, nikdo nestojí o niterný prožitek, protože má informací, které musí zpracovat, až nad hlavu.

Jeden známý po mně chtěl, zda bych nebyl schopen mu napsat pár propagačních slov k zvacímu dopisu pro sponzory jejich bicyklovýletů. Znáte to, oni jsou takoví ti světáci s desetitisícovými koly, olepenými nálepkami z kol čtyřicetitisícových, no a potřebovali nutně mezi sebe přilákat vola, který jim přispěje kulatou sumičkou na výlet do Rakous nebo jinam a oni ho zato milostivě vezmou sebou a „tam si užiješ srandy, jéje…“

Vesměs jsou to lidi, kteří před časem se mě ptávávali, jestli mohou jet na výlet se mnou. Po dvou třech jízdách jsem je opouštěl, protože to mám jinudy, jedu si do přírody od blbů odpočinout a ne je tam tahat. Ta jejich úporná verbální logorea: „Ty vole, to je nám dobře, vyšlo nám počasí, to je perfektní, pojedeme příště zas, že, řekneme ještě Pepovi, jo, nejel by Jarda, co ty máš na tom kole, šimáno je nejlepší, že, Mojmír má campaňolku ale to není ono, že? A kolik teď jedeš, já třicet devět, ty bláho to je perfektní, ta moje stará to je kráva, ona jezdí jenom s tou Bárou od vedle, a jedou jenom dvacet pětadvacet kiláků a pak jdou na kafe a tam kecají blbosti, rozumíš, tři hodiny jely na kole a neřekly si to, to snad není možné, to si to nemohly říct, když byly na kole, no řekni, to jsou krávy, já pak přijedu domů a až umyju kolo, ještě abych si dělal večeři, protože madam je někde na kole s kámoškou.“

Omlouvám se všem cyklistkám a cyklistům ale opravdu se vyskytli v mém okolí podobní jedinci, kteří udrželi na kole rovnováhu a považovali to za dostatečný důvod k tomu, aby si je okolí zamilovalo, na mou duši je to tak.

Ten člověk byl tak dotěrný, že bylo rozumnější a rychlejší mu vyhovět než se nechat oprskávat jeho řečmi a nakonec stejně podlehnout, protože byl z těch, o nichž se říká, že by na jalové krávě vymámili tele. Zde je těch pár slov na objednávku:

Slova tato budižte pochopena jako oslavný epos na vynález svobodného pána von Draise ze Sauerbrunnu, který umožnil modernímu člověku bystrý přesun z místa na místo, za zdravím a veselou myslí, od pípy k pípě.

Na kole jezditi lze individuálně i kolektivně. Kolojízda nevede zpravidla ke kolapsu a nikdy ke kolaboraci. Na kole se dá vyjet s kolegyní do kolchozu. S obtížemi se dá na kole vyjet do koliby, podstatně snáze do koleje a celkem snadno lze na kole vykolejit. Na kole dá se prý rozjezdit i kolika. Jízda na kole může časově kolidovat s kolosálním mejdanem u známého kolohnáta. V Indii na kole jezdí i kolonel. Se svým kolem a koltem byli viděni i Butch Cassidy a Sundance Kid při jízdě kolem kolny.

Na lázeňské kolonádě doplní kolektivní jízda většího počtu kolportérů velmi vhodně místní kolorit (to není slovensky). A což praskne-li některému z kolegů na kole kolomastika, jíž lid uvykl říkat guma? Dá se na kole projet kolonií, je zaznamenáno, že v Rusku jakýsi rozkolník (jménem Nikolaj Raskolnikov) na kole skolil nejdříve maličkého Kolju a posléze koljušku, na kterou původně mířil, a na čísi oslavu tam ulili zvon kolokol. Jest nám litovati, že Kolumbus jezdil toliko na bruslích.

Nedávno spatřili jsme známého výtvarníka, takto specialistu na koláže, an požíral koláč. Nesmíme opomnět největšího propagátora kol, firmu Coca-kola. Již Inkové říkali skromnému keříku s rozpustilými účinky kola. Na kole byla viděna dáma s kolií a dekoltem. Duchovní na znamení spřízněnosti s kolem nosí kolárek.

Kola pronikla zkrátka všude: do stavebnictví v podobě kolaudace, sběratelé mají svoje kolekce, rodičky kollostrum, chemici koloidní roztoky, v tanečních hodinách známe kolony, turisté rozhlédají se vůkol, recidivisté mají koluze, krasobruslaři kolumbusky, geometři kolmice a kolíky.

Tak tedy všichni do sedel a pějme známou píseň „O kolo Hradce!!!“