Stanislav Blaha
- Počet článků 126
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 888x
Seznam rubrik
Stanislav Blaha
Ucho velkého bratra, příliš žhavé uhlí a konec zadlužování
Karel Kachyňa natočil v roce 1970 film Ucho o odposlouchávání komunistického funkcionáře. Na premiéru jsme si počkali až do roku 1990, ale Ucho je aktuální i letos. Říká se, že i když je člověk paranoidní, tak to nemusí znamenat, že ho nesledují. Napíchnout mobil a sledovat emaily je pro policii úplná sranda. Odposlechy jsou navíc nesmírně efektivní, protože za málo peněz dávají hodně muziky. A v tom je ten hlavní problém. Zaznamenává se úplně všechno, takže přes sledovanou osobu se „někde“ shromažďují záznamy nesouvisející s vyšetřováním. Můžeme být stokrát ujišťováni, že takové záznamy se likvidují; ale než se zlikvidují, tak musí „někdo“ rozhodnout, že s vyšetřováním nesouvisí. Nehledě na to, že špatně interpretovaná slova mohou vést k tzv. „důvodnému podezření“ – a k lavinovitému šíření odposlechů. Navíc nelze vyloučit, že oficiálně zlikvidované záznamy časem neožijí neoficiálním životem. Přesněji řečeno: ožívají poměrně často. A to mě klidným nenechává.
Stanislav Blaha
Slovenské rozhodnutí, skandální Dufkovy nápady a integrace pravice
Slovenské prezidentské volby jsou za námi, resp. za nimi, a výsledek je pro Roberta Fica a jeho sociální demokraty zdrcující. Já osobně to vidím tak, že přesně víme, kdo prohrál, ale rozhodně nevíme, kdo ve skutečnosti vyhrál. Moc rád bych v tom viděl porážku levice, ale nemohu se zbavit nepříjemného vtíravého pocitu, jestli to není spíše porážka stranické politiky. Pravice na Slovensku totiž určitě nevyhrála, přestože to tak řada lidí u nás i na Slovensku vnímá. Samozřejmě, že pravicoví voliči volili proti Ficovi, ale řekl bych, že spíše z nouze, než z přesvědčení. Jaký bude Andrej Kiska prezident, to teprve uvidíme. Jeho faktické pravomoci jsou malé, ale díky přímé volbě získal obrovskou legitimitu. Byl zvolen nepochybně demokraticky, takže všechno je jakoby v pořádku. Ale hlodá uvnitř červíček, zda demokracie bez ideologie není pouze prázdná schránka, čili forma bez obsahu.
Stanislav Blaha
Kličkování koalice, neakceschopná armáda a placené odvykání kouření
Opravdu se nestačím divit, jak vláda naprosto účelově zvedá a zahazuje politická témata. Minulý týden nejdříve předseda lidovců Pavel Bělobrádek konstatoval, že by se vláda měla vrátit k některým poplatkům ve zdravotnictví. Následoval ho Andrej Babiš, který označil koaliční dohodu o zrušení poplatků za chybu. Neumím si to vysvětlit jinak, než že přinejmenším část vládní koalice pochopila zdrcující logiku částečné spoluúčasti pacientů: Kde nic není, ani smrt nebere. Tedy v případě zdravotnictví spíše naopak, protože méně peněz znamená méně zdravotnické péče. V plné nahotě se ukazuje, jak dříve nebo později musí předvolební řeči o korupci vystřídat reálné vládnutí. Je zbytečné vracet se do minulosti, ale rád bych připomněl, že bývalá vládní koalice za zavedení poplatků do zdravotnictví zaplatila obrovskou politickou daň. Tutéž daň znovu zaplatí ta vláda, která se k poplatkům vrátí. Tohle koalice nezvládla a já jsem zvědavý, jestli to přizná a najde sílu poplatky do zdravotnictví vrátit.
Stanislav Blaha
Slovenský prezident, výbušná Explosie a pozitivní ekonomické zprávy
Se zájmem jsem na dálku sledoval první kolo prezidentských voleb na Slovensku. Držel jsem palce některému z dvojice Procházka – Hrušovský, bohužel se ani jeden z nich do druhého kola nedostal. Místo toho se spolu utkají pánové Fico a Kiska. Socialistického kandidáta Roberta Fica principiálně odmítám, takže bych měl přát vítězství panu Andrejovi Kiskovi. Jenomže spoléhat se na platnost známé (nejen) politické poučky, že nepřítel nepřítele je přítel, by bylo v tomto případě nesmírně krátkozraké. Pan Kiska je totiž naprosto nečitelný kandidát, který se nejvíce podobá personální fúzi Karla Janečky a Andreje Babiše. Je zřejmé, že nálada voličů v České republice a na Slovensku je podobná. Není to dobrá zpráva pro tradiční stranickou politiku. Ničím neopodstatněná víra, že stát budou lépe spravovat populární sólisté, než politické strany založené na členství a ideologii, mě upřímně děsí.
Stanislav Blaha
Babišův dohled, Zemanův projev a zázračný růst HDP
Mé další ohlédnutí za událostmi uplynulého týdne mohu zahájit alespoň částečně pozitivně. Česko zasáhla vlna optimismu spojená s ohlášeným téměř dvouprocentním čtvrtletním růstem HDP. To je opravdu velice solidní číslo, které jsme zaznamenali naposledy v roce 2006, čili v době, kdy česká ekonomika rostla rychlostí 6,8 % ročně (a o nějaké budoucí ekonomické krizi nikdo nic neříkal). Lze očekávat, že to bude mít pozitivní vliv na tvorbu pracovních míst a spotřebu. Neměli bychom ale zapomínat, co se za tím růstem skrývá. V listopadu ČNB devalvovala českou korunu o 5 %, což mimo jiné znamená, že se bohatství Čechů vyjádřené v eurech o tutéž hodnotu snížilo. Série pozitivních čísel bude patrně pokračovat, protože efekt levnějšího exportu se naplno teprve projeví v dalších čtvrtletích. Nicméně je to přifouknutý růst, který navíc dodává (politikům?) značně nebezpečný argument, že ekonomický růst si lze kdykoliv koupit devalvací koruny. Ale k čemu je růst, když nebohatnou občané?
Stanislav Blaha
O Ukrajině, Rusku a Evropě
V dnešním ohlédnutí za uplynulým týdnem jsem byl nucen opustit tradiční koncept komentování tří událostí. Můj komentář se tak může jevit poněkud monotématický, nicméně k vojenské agresi v Evropě 21. století nedochází každý den. Měli bychom se nad sebou opravdu zamyslet. Můžeme mít různá východiska při hodnocení situace na Ukrajině, ale vždy se dobereme k jediné odpovědi: Nejsme schopní s tamní situací nic dělat. To je tak odporně tvrdé konstatování, že se mi to ani nechtělo napsat. Evropské státy jsou na kolenou a nemají ve skutečnosti nic, čím by Rusku účinně pohrozily. Aby bylo jasno: Nevěřím, že je Ukrajina životaschopný stát. Způsob, kterým se moci ujala nová vláda, odkrývá nepřekročitelné příkopy mezi Rusy a Ukrajinci. Ukrajinci se netají nacionalistickou záští vůči Rusům a Rusové se netají tím, že s Ukrajinci nechtějí sdílet jeden stát.
Stanislav Blaha
Ukrajinská revoluce, chuť bruselských chlebíčků a Zemanův marketing
Minulý týden jsme všichni s narůstající úzkostí sledovali události na Ukrajině. Přiznám se, že z různých důvodů mám vždy tendenci stranit spíše demonstrantům proti státní moci, než naopak. Asi je to dáno osobní zkušeností z listopadových dnů v roce 1989. Bohužel si vůbec nejsem jistý, zda současné ukrajinské události lze s těmi tehdejšími našimi jakkoli srovnávat. Nepochybuji o tom, že „sesazený“ ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nese osobní vinu jak na špatném stavu Ukrajiny, tak na eskalaci násilí v posledních dnech. Nicméně pochybuji, že právě se rodící nová ukrajinská vládní moc bude schopná – a hlavně ochotná – věcně a bez emocí řešit problémy, které jsou podstatou ukrajinského sporu. Zvláštní a neudržitelný slepenec nacionalistů, ultrapravičáků a levicových liberálů je předem odsouzený k neúspěchu při vyjednávání s ruskou minoritou, což značně zproblematizuje vztahy s Ruskem. Spoléhat se na pomoc z Bruselu je naprosto naivní. Snad Ukrajinu nečeká jugoslávský scénář.
Stanislav Blaha
Ištvánovy konstrukce, "směšná póza" antikomunistů a úsporné počasí
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Další týden uplynul a já jsem nucen jej opět okomentovat. Začnu povzdechem nebo spíše konstatováním. Takže Ivo Ištvan se zbláznil! Možná to není úplně aktuální zpráva, ale je přinejmenším s podivem, že v tomto stavu může dál vykonávat svoji práci. Úlohou státních zástupců je podávat žaloby ve věcech trestních. Úplatek, jehož se měl podle názoru pana Ištvana dopustit Petr Nečas, je v trestním zákoníku přesně vymezen a může mít tři podoby: přijetí úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství. Pan Ištvan opírá žalobu o to, že podplácení se přímo vztahuje k obstarávání věcí obecného zájmu a že úřední osobou je též jakákoli osoba zastávající funkci v zákonodárném orgánu. Svojí žalobou testuje rozměr toho obecného zájmu v zákonodárném procesu. Problém je v tom, že při každém uplácení musí existovat alespoň dvě zúčastněné osoby. Nejvyšší soud již dříve rozhodl, že osoby obviněné v této kauze z přijetí úplatku nelze stíhat a tyto osoby se k přijetí úplatku nepřiznaly. Pan Ištvan je státní zástupce, nikoli morální filosof. A etika není předmětem soudního řízení.
Stanislav Blaha
Zimní olympiáda,nenahraditelný Fischer a zrušení lustračního zákona
Tak jsem tady dnes již podruhé, tentokrát z ohlédnutím za minulým sedmým týdnem. V pátek oficiálně začaly Zimní olympijské hry v Soči. Česká výprava je poměrně početná a určitě si z Ruska přiveze řadu medailí. Dokonce jsem se dočetl, že by zpětně mohli získat olympijské zlato Lukáš Bauer a Kateřina Neumannová ze ZOH v Turíně v roce 2006, protože jejich estonští přemožitelé dopovali. No, nemyslím si, že by z toho byli naši sportovci vysloveně nadšení, ale asi by je to ex post zlato potěšilo. Doping podtrhuje jednu „neolympijskou“ myšlenku, která je ale ve hrách od začátku obsažená: důležité je zvítězit. Olympiáda je zpolitizovaná, což se nám nemusí líbit, ale prostě to tak je. Nelze se proto divit, že Rusové napumpovali do her oficiálně 1 bilion korun (a neoficiálně několik bilionů korun). Utratit částku atakující hrubý domácí produkt menších států je sice zhůvěřilost největšího kalibru, ale Lunochod 3 byl možná ještě dražší a propagandistický efekt nepřinesl žádný, protože se na Měsíc nikdy nedostal.
Stanislav Blaha
Sobotkovy hrubky, Zemanovy vrtochy a Pospíšilovy odpovědné kroky
Přestože jsem předminulý 6. týden trávil na zahraniční dovolené poměrně daleko od domova, situaci u nás jsem velmi podrobně sledoval. Proto, i když s týdenním zpožděním zveřejňuji své krátké ohlédnutí, jelikož byl zajímavými událostmi opravdu nabitý. Začnu jmenováním vlády. Bohuslav Sobotka se konečně dočkal a pan prezident mu dovolil začít vládnout. Zjevně rozněžnělý a pohnutý premiér předložil návrh na složení vlády, který obsahoval řadu chyb ve jménech a zařazení jednotlivých ministrů. Pan prezident si to v rámci jmenovacího aktu náležitě vychutnal. Domnívám se, že trapné to bylo z obou stran. Pan premiér Sobotka si měl tak zásadní dokument alespoň přečíst. Oznámil, že personálně potrestá úředníky zodpovědné za ten šlendrián. Vzhledem k tomu, že nejvíce neschopný u toho byl sám, tak jsem zvědavý, jak se s tím vypořádá. Pan prezident svým rádoby vtipným výstupem zase ukázal, jak moc miluje konflikty. Místo toho, aby Sobotku taktně v ústraní upozornil na odfláknutou práci – a třeba ho i napomenul, rozmázl to způsobem, který lze očekávat od lídra opozice, nikoli od prezidenta. Možná jsme se stali svědky nové ústavní zvyklosti, v rámci které prezident stojí v opozici proti vládě.
Stanislav Blaha
Spory ve vládní koalici, prezidentův kancléř a co provede ECB
Přiznám se, že se přestávám orientovat ve vztazích uvnitř rodící se vládní koalice. Již několik týdnů jsme přesvědčováni o tom, že vláda je v podstatě sestavená, takže všechno brzdí pouze kapric pana prezidenta. Vůbec nepochybuji o tom, že pan prezident si svoji roli v této chvíli vysloveně užívá. Pro pana Stropnického si například připravil test o počtu tanků v české armádě. Pan budoucí ministr obrany prý prošel. Na druhou stranu těžko říct, jak to s tou vládní koalicí vlastně ve skutečnosti vypadá. Pan Babiš se nechal slyšet, že si na ministerstvo financí nevezme žádné politické náměstky, což se těžce dotklo především sociálních demokratů. Upřímně řečeno se jim ani moc nedivím. Pan Babiš zřejmě není ochoten připustit, že politická kontrola vládních postů je základ demokratického státu. To je samo o sobě docela děsivá představa. Mluvit za těchto okolností o funkční vládě je hodně předčasné. Půjdeme na podzim zase k předčasným volbám?
Stanislav Blaha
Zhrzení neúspěšní kandidáti, audit vlády a skandály z Kongresu ODS
V neděli odpoledne skončil 24. kongres ODS. Podle očekávání se naším čtvrtým předsedou stal prof. Petr Fiala. Pokud někdo předpokládal při volbě předsedy nějaký dramatický zvrat, tak musel být zklamaný. Nejvíc zklamaná byla Miroslava Němcová. Přiznám se, že tomu tak úplně nerozumím. Nezískala ani jednu krajskou nominaci. Možná věřila, že ji delegáti budou volit ze soucitu. To bylo samozřejmě naivní. Na co ale čekal Jiří Pospíšil, to nedokáži ani odhadovat. Je to uražený ješita, který ve volbách uspěl proto, že se ostře vymezil proti své vlastní straně. Jednoduše to není loajální člen ODS, ale sólista, který navíc v minulosti několikrát poškodil vlastní stranu, pokud z toho měl osobní prospěch. Zaznamenal jsem jeho slova o tom, že se jednalo o spiknutí proti jeho osobě. Nebylo to spiknutí. Členové ODS mu prostě vzkázali, že křiváky ve vedení strany trpět nechtějí.
Stanislav Blaha
Velmi hrubý odhad HDP, Okamurova prohra a Zemanovo otálení
Také uplynulý třetí týden byl poměrně bohatý na události. Poněkud mě překvapilo zpřesnění údajů o vývoji hrubého domácího produktu ve 3. čtvrtletí. Jde o to, že se z makroekonomického ukazatele o HDP vytváří spousta příběhů. Rozdíl mezi růstem a poklesem je z tohoto pohledu zcela klíčový. Lidé jsou totiž závislí na trendech. Proto jsem v rozpacích nad výkonem našich statistiků. V listopadu ohlásili, že česká ekonomika poklesla ve čtvrtletním srovnání od 0,5 %. V prosinci se situace o něco zlepšila, takže HDP poklesl pouze o 0,1 %. No a v lednu je z toho naráz růst ve výši 0,2 %. Naprosto chápu, že se výsledky postupně zpřesňují tak, jak přicházejí další informace. Ale očekával bych, že výpočet HDP je poměrně rutinní záležitost, protože ho ČSÚ provádí čtyřikrát ročně už od roku 1993. Jenom bych rád připomněl, že původní „podstřelený“ odhad použila ČNB, aby před veřejností obhájila kontroverzní administrativní oslabení koruny.
Stanislav Blaha
Schwarzenbergův projev, "kostlivec" v trezoru a uhynulý papoušek
Tak máme za sebou první týden tohotu roku a zde je mé pravidelné polovážné ohlédnutí za ním. Přinesl nám novinku, která stojí za zaznamenání. V neděli promluvil se svým novoročním, resp. tříkrálovým poselstvím Karel Schwarzenberg. Nestačil jsem se divit. Asi zaznělo málo slov od prezidenta současného a bývalého, takže si to svoje musí říct i neúspěšní kandidáti na prezidenta. Další na řadě je Jan Fischer, připraví se Jiří Dienstbier a Vladimír Franz. Nezbývá než doufat, že s přibývajícím počtem projevů nebude jejich obsahová a formální úroveň upadat podobně rychle, jako se to stalo v případě hlavy rodu Schwarzenbergů, knížete Karla. Z celého jeho těžko srozumitelného projevu mně utkvěl v paměti především apel na uvaření hrnku kávy ke snídani a polévky ke svačině. Naštěstí máme v této zemi hromadu komentátorů, kteří okamžitě projev označili za státnicky vyspělý, čímž mě definitivně přesvědčili o tom, že státníkem může být kdokoli, komu to političtí komentátoři dovolí.
Stanislav Blaha
Vánoční a novoroční poselství prezidentů, stav ODS a zjištění NKÚ
Komentář posledního týdne roku snad nelze zahájit jinak. Se zájmem jsem si vyslechl svatoštěpánské poselství pana prezidenta Zemana. Se skromností sobě vlastní pan prezident hovořil až den po papeži Františkovi, ale jinak se prezidentské Urbi et orbi nikterak neodlišovalo od standardu, na který jsme už zvyklí. Pětkrát se pochválil s tím, že co slíbil, to už splnil. Akorát nerozumím tomu, co bude dělat ty další čtyři roky. Upřímně řečeno je pan prezident vůbec nějaký poloviční. Když před jedenácti lety končil ve funkci předsedy ČSSD, tak byl dominantní osobnost české politické scény. Dnes mi ze všeho nejvíc připomíná reproduktor napojený na starý gramofon. Na dotazy zásadně odpovídá citátem některého velkého politika minulosti, takže sice víme, co by si o věci myslel Masaryk nebo Churchill, ale nevíme, co si myslí Zeman. Ba co víc, ono nás to už ani nezajímá. A aby toho nebylo dost, tak na Nový rok promluví emeritní prezident Klaus. Předpokládám, že nás postaví před nějaké velké výzvy, o kterých právě dopisuje novou knihu.
Stanislav Blaha
O Vánocích a vánočních tradicích
V předvánočním čase opouštím politická témata. Státní rozpočet je schválený, vláda už je taky sestavená, tak co? Neodpustím si ale malou úvahu o svátcích a o tom, jak jsme si zvykli je oslavit pouze frontálním útokem na pokladny hypermarketů. Vůbec nechci kritizovat ten konzumní obsah, který k Vánocům v 21. století zřejmě také patří. Samozřejmě bychom našli sto a jeden důvod ke kritice, ale já prostě nebudu moralizovat. Nejsem dokonalá ukázka křesťanských ctností, takže by to bylo z mé strany troufalé a falešné. Nicméně mám narůstající pocit, že stále větší počet lidí obsahu Vánoc vůbec nerozumí. O tom, že se narodil Kristus Pán, se zpívá v populární koledě – a pouštěli to i v obchodňáku, takže to asi každý ví. Obávám se však, že pro mnohé spoluobčany je Ježíš pouze další chlápek, který se narodil 24. prosince o půlnoci.
Stanislav Blaha
Ištvanův další úder, (ne)prověřený Mynář a zadlužené nemocnice
Komentář 51. týdne tentokrát zahájím stavem nemocnic ve Zlínském kraji. Minulý týden se krajská koalice ve Zlínském kraji (ČSSD – KSČM – SPOZ) veřejnosti oficiálně přiznala, že přivedla zdravotnictví ke krachu. Celkový dluh čtyř krajských nemocnic přesáhl už v pololetí jednu miliardu korun a stále poměrně rychle stoupá. Rád bych připomněl, že nemocnice v Uherském Hradišti vykazovala dlouhá léta zisk. To bylo pro krajský levicový mozkový trus(t) pochopitelně naprosto nepřijatelné. Zisk je přece kapitalistický přežitek nehodný vyšších socialistických cílů. Úspěšný ředitel byl odvolán a nahrazen ředitelem novým, který se rychle zorientoval, a nemocnice v Uherském Hradišti konečně píše záznamy o svém hospodaření červeným perem. Nejsem si jistý, zda smyslem volání po „neziskovém“ zdravotnictví bylo vytvoření nesplatitelného dluhu. Každý občan Zlínského kraje by nyní musel vypsat šek na 1700,- Kč, aby se nemocnice postavily na vlastní nohy. To je hezký levicový vánoční pozdrav.
Stanislav Blaha
Mandelův pohřeb, zadlužení obyvatel a další směřování ODS
Své ohlédnutí za uplynulým tentokrát již 50. týdnem začínám jeho asi největším skandálem. V souvislosti s úmrtím Nelsona Mandely se u nás rozhořel skandál slovní neomalenosti pana ministerského předsedy v demisi Jiřího Rusnoka. Přemýšlel jsem nad tím, co všechno jsem už v životě bezmyšlenkovitě řekl – a že mě přitom občas také nachytal zapnutý mikrofon. Není to příjemné a člověk si následně vyčítá, že měl volit jiná slova. A přesně o tom to je. Politik musí být schopen unést společenskou odpovědnost, kterou s výkonem funkce získal. Vnější atributy práce politiků jsou právě tím, co lidem nejvíc vadí. Na jedné straně stojí papalášství večírků a červených koberců, na druhé straně je obyčejné buranství. Mně se nelíbí ani jedna z těch poloh. Nebudu kritizovat Jiřího Rusnoka za hloupou větu. Pro mě je špatný premiér, protože podepsal bianco šek údajným odborníkům Žákovi, Fischerovi, Pecinovi, Balvínovi, Benešové, Tomanovi. Mandela nechť odpočívá v pokoji.
Stanislav Blaha
Neudržitelný penzijní systém, milosti a bitcoinové šílenství
Mé komentování uplynulého týdne bude tentokrát více o číslech než o slovech. 307,8 mld. Kč jsou roční výdaje České republiky na starobní penze. To je obrovské číslo, které ukazuje na reálné možnosti naší země. Zvýšení starobních penzí o 1,- Kč měsíčně vyvolá celkové roční výdaje ve výši 28,1 mil. Kč. Pan ministr práce a sociální věcí v demisi František Koníček slíbil zvýšit penze od července o 271,- Kč. Zdůvodnil to tím, že předchozí vláda prosadila změnu vzorce valorizace důchodů, čímž důchodce připravila o desítky až stovky korun měsíčně. Ve skutečnosti se tím pouze snížilo tempo zvyšování důchodů, ale celkové výdaje na důchody rostly pořád rychlostí přesahující 10 mld. Kč ročně. Počet starobních důchodců se za poslední čtyři roky zvýšil o 230.000. Není populární veřejně podporovat snižování tempa výdajů na starobní penze, ale já to musím udělat. Stávající penzijní systém je pyramidová hra a já nemohu zavírat oči před jeho nevyhnutelným krachem.
Stanislav Blaha
Regulované zdražování a o tom, kdo nám bude skutečně vládnout
I 48. týden přinesl události hodné komentáře. Se vzrůstajícím zájmem sleduji vyjednávání o nové vládě mezi ANO a ČSSD. Záměrně jsem prohodil pořadí vyjednávajících, protože se mi zdá, že Bohuslav Sobotka rozhodně tempo a obsah rozhovorů neurčuje. Co se týče třetího do party, totiž asi KDU-ČSL (ale klidně to nakonec může být i někdo jiný), o tom se zatím ani nemluví. Zdá se mi, že Andrej Babiš skvěle zvládá úlohu tvrdého vyjednavače. Zkušenosti z businessu jsou k nezaplacení – doslova. Možná právě stojíme na prahu nové doby a tradiční politika zažívá svůj úpadek. Původně jsem slova o firemním řízení státu chápal jako reklamní trik a předvolební zkratku. Začínám se obávat, že to bylo myšleno zcela vážně. Obchodníci a marketingoví specialisté, zvyklí bojovat o zákazníky, budou řídit stát na základě průzkumu trhu. Mimo jiné to bude znamenat, že neprodejné zboží, totiž nepopulární opatření, se stáhne z nabídky.
Stanislav Blaha
O národní hrdosti, politické satiře a ztrátě soudnosti.
46. týden skončil nádherně. Naši tenisté, přesněji řečeno Tomáš Berdych a Radek Štěpánek, vyhráli Davis Cup. Paráda! Obhájit vítězství, navíc proti nepříjemným Srbům s Novakem Djokovičem v čele, to je obrovský úspěch. Po USA, Velké Británii, Austrálii, Francii, Švédsku, Německu a Španělsku jsme osmá země, které se to od roku 1900 podařilo. V takových chvílích si i lidé, kteří se jinak o tenis nebo o sport obecně nezajímají, pomyslí: „To jsme dobří!“ Pokud by Berdych se Štěpánkem v Srbsku prohráli, titíž lidé by poznamenali, že na to neměli. Stejné je to s fotbalem nebo s hokejem. Když se týmu daří, tak „jsme dobří,“ ale když se týmu nedaří, tak „jsou to chudáci.“ Ba co víc, oni nám ti chudáci berou to, co nám patří – totiž vítězství! Měli by se začít živit nějakou poctivou prací, protože jsou to přeplacené primadony. Stydět by se měli, darebáci. No, protentokrát jsme nejlepší. Hoši, děkujeme! (A chraň vás Panna Maria, abyste to příští rok neobhájili znovu.)
Stanislav Blaha
Moravské Beaujolais, drahé Euro a nejasné daně
Své ohlédnutí za 46. týdnem tentokrát začnu netradičně pohledem z okna. Venku nesněží, takže Svatý Martin letos do Uherského Hradiště nevstoupil v doprovodu fréz a odhrnovačů sněhu. Místo toho asistoval při otevírání láhví mladého vína. To je dobře. Mařatice a Jarošov zatím neohrozily laviny a milovníci poměrně nové tradice svatomartinského vína si přišli na své. Já osobně z toho mám opravdu radost. Když se v roce 2005 svatomartinská vína otevírala poprvé, byla řada lidí značně skeptická vůči snaze konkurovat marketingově špičkově zvládnuté francouzské tradici Beaujolais Nouveau. Před osmi lety se u nás otevřelo 125.000 láhví mladého vína. To bylo ve srovnání se 70 miliony láhví z Beaujolais skutečně velice málo. Jenomže letos už se svatomartinského vína vyrobilo 2 miliony láhví, což je impozantní počet, který zaznamenali i ve Francii. Smekám pomyslný klobouk před všemi, kteří se u nás o značku svatomartinského vína starají. Tudy cesta vede!
Stanislav Blaha
Romantický svět politiky, absurdní stát a regulace úspěchu
V mém pravidelném ohlédnutí za uplynulým tentokrát již 45. týdnem jsem se záměrně nechtěl pouštět do hodnocení boxovačky mezi Michalem Haškem a Bohuslavem Sobotkou. A neudělám to, přestože je to natolik lákavé téma, že už se k tomu vyjádřili snad všichni politologové a komentátoři v této zemi. Já to totiž vnímám především jako vnitrostranický souboj, byť je vedený poněkud neortodoxními prostředky. Ale chci se vyjádřit ke všem těm glosám, komentářům a analýzám. V romantickém světě pohádek je svět jasně rozdělen na dobro a zlo, přičemž publikum očekává vítězství dobra. Jiný konec by byl překvapivý. Princ přece nemůže být žádný zbabělec, který nechá sežrat krásnou princeznu sedmihlavou saní. V reálném světě hranice mezi dobrem a zlem není hned zřetelná. Pokud někdo veřejně popisuje spor, měl by dvakrát promýšlet svá slova, než definitivně odsoudí jednu ze stran. Často se nakonec ukáže, že ten údajně dobrý je ve skutečnosti pěkný všivák.
Stanislav Blaha
O výsledcích voleb a jednom nevydařeném státním svátku (44.)
Chtěl jsem zhodnotit výsledek voleb, ale řekl jsem si, že se na to nejdřív dvakrát vyspím. Časový odstup je potřeba. Vzhledem k vývoji v ČSSD bych si sice klidně mohl ještě zdřímnout, ale jako politik a představitel ODS v Uherském Hradišti se k výsledku voleb musím vyjádřit.
Stanislav Blaha
O billboardech na hradišťské věznici a povolebních koalicích (#43.)
Tak jsem tady s dalším, v pořadí již druhým, zamyšlením nad právě uplynulým týdnem. Tentokrát o možných koalicích, nesmyslném zdanění dieselu a billboardu na uherskohradišťské věznici. Budu vděčný za vaše reakce.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
