Babišův dohled, Zemanův projev a zázračný růst HDP

Mé další ohlédnutí za událostmi uplynulého týdne mohu zahájit alespoň částečně pozitivně. Česko zasáhla vlna optimismu spojená s ohlášeným téměř dvouprocentním čtvrtletním růstem HDP. To je opravdu velice solidní číslo, které jsme zaznamenali naposledy v roce 2006, čili v době, kdy česká ekonomika rostla rychlostí 6,8 % ročně (a o nějaké budoucí ekonomické krizi nikdo nic neříkal). Lze očekávat, že to bude mít pozitivní vliv na tvorbu pracovních míst a spotřebu. Neměli bychom ale zapomínat, co se za tím růstem skrývá. V listopadu ČNB devalvovala českou korunu o 5 %, což mimo jiné znamená, že se bohatství Čechů vyjádřené v eurech o tutéž hodnotu snížilo. Série pozitivních čísel bude patrně pokračovat, protože efekt levnějšího exportu se naplno teprve projeví v dalších čtvrtletích. Nicméně je to přifouknutý růst, který navíc dodává (politikům?) značně nebezpečný argument, že ekonomický růst si lze kdykoliv koupit devalvací koruny. Ale k čemu je růst, když nebohatnou občané?

Překvapila mě výsměšná reakce na vystoupení pana prezidenta Zemana na půdě Evropského parlamentu v podobě klipu „M. C. Milosh – Bubble Bum“. Dosud klip shlédlo čtvrt milionu diváků. Nebudu zastírat: mě prezidentův novotvar pro žvýkačku rovněž pobavil a ten klip se mi asi ze škodolibosti prostě líbí. Podobně například loni v lednu na své první „prezidentské“ tiskové konferenci hovořil o „softwarových“ kuličkách, přičemž měl na mysli „airsoftové“ kuličky. Prostě hloupé přeřeknutí, které působí komicky. Ono se to občas stane každému. Zajímavé je, že nikomu moc nevadil prezidentův vlezdobruselismus. Jako hlava státu nehovořil ve svém mateřském jazyku, což považuji za trapas mnohem větší, než jeho pozastavení se nad chutí „přifouknutého zadečku“. A to ještě českého prezidenta na tiskové konferenci napomenul předseda EP Martin Schulz, aby nepoužíval ruštinu; a pan prezident si to nechal líbit. 

V sobotních Lidových novinách si komentátor téhož listu Petr Kamberský postěžoval, že způsob, jakým chce vláda dohlížet nad výběrem DPH, jde daleko za hranici přiměřeného dohledu státu. Jde o to, že vláda – rozuměj: Andrej Babiš – chce pro stát získat novou pravomoc průběžného sledování pohybu na bankovních účtech. Samozřejmě se k tomu vytvořila legenda o tom, že se to bude využívat pouze v případech podezřelého chování. Pan Kamberský ve svém komentáři pouze nesměle přiznal, že témuž nápadu nejenom on, ale většina novinářů ještě před pár dny hlasitě tleskali. Vždyť darebáky je potřeba pořádně klepnout přes prsty a říct jim jasné NE! Jak to tak vypadá, celkem bezpečně projde zákon, na jehož základě se o darebácích bude rozhodovat v kanceláři Ministerstva financí. Jako bonus k tomu pan ministr financí získá poměrně přesný obraz toho, jak se daří jeho konkurenci. To není k zahození, nebo ANO?