Regulované zdražování a o tom, kdo nám bude skutečně vládnout

I 48. týden přinesl události hodné komentáře. Se vzrůstajícím zájmem sleduji vyjednávání o nové vládě mezi ANO a ČSSD. Záměrně jsem prohodil pořadí vyjednávajících, protože se mi zdá, že Bohuslav Sobotka rozhodně tempo a obsah rozhovorů neurčuje. Co se týče třetího do party, totiž asi KDU-ČSL (ale klidně to nakonec může být i někdo jiný), o tom se zatím ani nemluví. Zdá se mi, že Andrej Babiš skvěle zvládá úlohu tvrdého vyjednavače. Zkušenosti z businessu jsou k nezaplacení – doslova. Možná právě stojíme na prahu nové doby a tradiční politika zažívá svůj úpadek. Původně jsem slova o firemním řízení státu chápal jako reklamní trik a předvolební zkratku. Začínám se obávat, že to bylo myšleno zcela vážně. Obchodníci a marketingoví specialisté, zvyklí bojovat o zákazníky, budou řídit stát na základě průzkumu trhu. Mimo jiné to bude znamenat, že neprodejné zboží, totiž nepopulární opatření, se stáhne z nabídky.

V sobotu jsem se v Panském dvoře v Kunovicích předvedl publiku charitativní módní přehlídky. Nemám o sobě příliš valné mínění, co se sexappealu týče, ani nejsem žádný metrosexuál. Přesto jsem neodmítl pomoc uherskohradišťské Diakonii Českobratrské církve evangelické. Považuji jejich práci za nesmírně důležitou, moc si jí vážím, takže pro mě byla čest alespoň takto se přihlásit k jejímu poslání. Činnost Diakonie byla obnovena už v polovině roku 1989, několik měsíců před Listopadem. Navázat na sociální práci po téměř čtyřiceti letech byl téměř nadlidský úkol. Jsem hrdý na to, že Město Uherské Hradiště patří dlouhodobě k partnerům Diakonie ČCE – Středisko CESTA. Myslím, že může-li člověk nebo instituce přispět darem nebo dobrovolnictvím, měl by to udělat. Nechci, aby to vyznělo jako nějaké laciné klišé. Prosím všechny, kteří mohou pomoci, aby pomohli. 

Česká národní banka čelí vzrůstající kritice za snížení kurzu koruny. To opatření samo o sobě bylo plně v kompetenci ČNB a bylo v souladu s její strategií cílování inflace k hranici 2 %. Z hlediska ekonomické teorie tomu nelze nic vytknout, protože zdražení dovozu nepochybně povede ke zvýšení cen. Ukazuje se však, že takto zúžené vidění světa občas narazí na odpor veřejnosti. ČNB patřila řadu let mezi nejdůvěryhodnější státní instituce, její kroky nikdo nezpochybňoval a důvěra v korunu byla velmi vysoká. Poměrně zoufalá a vzteklá reakce Miroslava Singera na současnou bezprecedentní kritiku ukázala, že naši centrální bankéři si byli naprosto jistí svojí neotřesitelnou pozicí. Žili v sebeklamu, který se jim nyní zhroutil jak domeček z karet. Co naplat, že jejich rozhodnutí bylo zcela v souladu se zadáním. Ten pomyslný palec drží nahoře „veřejné mínění.“ Vítejte v reálném světě, pane guvernére.