Ištvanův další úder, (ne)prověřený Mynář a zadlužené nemocnice

Komentář 51. týdne tentokrát zahájím stavem nemocnic ve Zlínském kraji. Minulý týden se krajská koalice ve Zlínském kraji (ČSSD – KSČM – SPOZ) veřejnosti oficiálně přiznala, že přivedla zdravotnictví ke krachu. Celkový dluh čtyř krajských nemocnic přesáhl už v pololetí jednu miliardu korun a stále poměrně rychle stoupá. Rád bych připomněl, že nemocnice v Uherském Hradišti vykazovala dlouhá léta zisk. To bylo pro krajský levicový mozkový trus(t) pochopitelně naprosto nepřijatelné. Zisk je přece kapitalistický přežitek nehodný vyšších socialistických cílů. Úspěšný ředitel byl odvolán a nahrazen ředitelem novým, který se rychle zorientoval, a nemocnice v Uherském Hradišti konečně píše záznamy o svém hospodaření červeným perem. Nejsem si jistý, zda smyslem volání po „neziskovém“ zdravotnictví bylo vytvoření nesplatitelného dluhu. Každý občan Zlínského kraje by nyní musel vypsat šek na 1700,- Kč, aby se nemocnice postavily na vlastní nohy. To je hezký levicový vánoční pozdrav.

Zarazila mě víkendová zpráva, že vedoucí kanceláře prezidenta republiky pan Vratislav Mynář stále nepožádal o prověrku na nejvyšší bezpečnostní stupeň. Nemýlím-li se, byla řeč o tom, že pan prezident mu dal ultimátum do konce týdne. Prezident i jeho kancléř neexistující prověření omlouvali tím, že pan Mynář mířil do Poslanecké sněmovny, tudíž nechtěl zbytečně zatěžovat bezpečnostní aparát. To mohlo znít věrohodně tak první týden po volbách, nikoli týden před Vánocemi. Rovněž se nedomnívám, že procedura žádosti o provedení bezpečnostní prověrky je formálně natolik náročná, aby to administrátor Mynářova kalibru nezvládl během pauzy na oběd. Spíše to na mě dělá dojem, že pan prezident nemá štěstí na věrohodné spolupracovníky. Přestože nejsem prognostik, dovoluji si odhadovat, že pan Mynář se pomalu vydává na dobrodružnou cestu „po stopách pana Šloufa.“ 

Po delší době trapného ticha se znovu ozval Ivo Ištvan a tentokrát to odskákal bývalý státní zástupce Libor Grygárek. Aby bylo jasno, tak zrovna tento pán moje sympatie rozhodně nemá. Nikoli kvůli tomu, že bydlí vedle pana Janouška a zná se s panem Tomanem, ale proto, že byl v roce 1988 patrně zapleten do perzekuce protikomunistických demonstrantů. To je ale jiný příběh. Zaujalo mě, že se opět rozjela mediální mašina Nagyová - Nečas – zločiny proti lidskosti. Kdesi se okamžitě objevil odposlech, že Petr Nečas vyměnil svůj premiérský podpis pod amnestiemi za prezidentův podpis pod daňovými zákony. A už zase jsou všude fotografie zarostlého Petra Nečase, který se marně snaží skrýt před novinářskými objektivy. Kde se pořád bere ta potřeba kopat do mrtvol, i když jsou už evidentně v pokročilém stádiu rozkladu? Až se za 15 let pan Ištvan dopracuje k obvinění Ivo Rittiga, bude mít stárnoucí dvojice manželů Nečasových právo alespoň si v klidu nakoupit mléko v samoobsluze?