Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Další týden uplynul a já jsem nucen jej opět okomentovat. Začnu povzdechem nebo spíše konstatováním. Takže Ivo Ištvan se zbláznil! Možná to není úplně aktuální zpráva, ale je přinejmenším s podivem, že v tomto stavu může dál vykonávat svoji práci. Úlohou státních zástupců je podávat žaloby ve věcech trestních. Úplatek, jehož se měl podle názoru pana Ištvana dopustit Petr Nečas, je v trestním zákoníku přesně vymezen a může mít tři podoby: přijetí úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství. Pan Ištvan opírá žalobu o to, že podplácení se přímo vztahuje k obstarávání věcí obecného zájmu a že úřední osobou je též jakákoli osoba zastávající funkci v zákonodárném orgánu. Svojí žalobou testuje rozměr toho obecného zájmu v zákonodárném procesu. Problém je v tom, že při každém uplácení musí existovat alespoň dvě zúčastněné osoby. Nejvyšší soud již dříve rozhodl, že osoby obviněné v této kauze z přijetí úplatku nelze stíhat a tyto osoby se k přijetí úplatku nepřiznaly. Pan Ištvan je státní zástupce, nikoli morální filosof. A etika není předmětem soudního řízení.
„Antikomunismus je směšná póza, která nemá v dnešním světě význam. Komunistická strana je běžná levicová strana, která je pouze o něco radikálnější než sociální demokracie. Problémy dneška jsou jinde. Celé to dělení na pravici a levici je už překonané.“ Nějak tak by se dalo shrnout dnes už, bohužel, většinové nazírání na přítomnost komunistů v nejvyšších patrech české politiky. Komunistická poslankyně Marta Semelová se nechala v televizi vidět a slyšet, že agenti StB byli slušní lidé, kteří pouze střežili zájmy své vlasti. Téže vlasti, proti které Marie Horáková osnovala spiknutí, ke kterému se později v poctivém procesu přiznala. Pěkně po bolševicku se vyrovnala s internacionální pomocí sovětských vojsk v časech hrozící kontrarevoluce a pochválila Vasila Biľaka za jeho pozitivní postoj – asi tím měla na mysli zvací dopis a přípravu dělnicko-rolnické vlády. A teď se znovu vraťte k první větě této glosy.
Majitel říčních lázní, Antonín Důra, si v Rozmarném létu postěžoval: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Podobně hodnotí letošní nezvykle teplou zimu majitelé lyžařských areálů. Všichni ostatní budou ale nad míru spokojení. Miliardové úspory poslouží domácí spotřebě, zlepší bilanci našeho zahraničního obchodu, mohou pomoci snížit zadlužení obcí a měst apod. Rozumím tomu, že majitelé půjčoven vybavení pro zimní sporty by na letošní sezónu nejraději zapomněli, ale je potřeba vidět lepší tržby v létě. Celková bilance mírné zimy není neutrální, ale kladná. To mě přivádí k myšlence, že pokud by se z letošního zimního počasí stal standard, opakovaly by se pozitivní dopady každoročně. Neužili bychom si sice na Vánoce příliš sněhuláků, ale mohli bychom si nadělit více dárků. Bohužel na boj proti globálnímu oteplování dáváme částky mnohonásobně přesahující úspory z toho letošního lokálního oteplení. A to jsme se minulý týden prostřednictvím Evropského parlamentu zavázali k ještě větším výdajům. Tak nevím, jestli to s tou láskou k ledním medvědům nepřeháníme.
