Spory ve vládní koalici, prezidentův kancléř a co provede ECB

Přiznám se, že se přestávám orientovat ve vztazích uvnitř rodící se vládní koalice. Již několik týdnů jsme přesvědčováni o tom, že vláda je v podstatě sestavená, takže všechno brzdí pouze kapric pana prezidenta. Vůbec nepochybuji o tom, že pan prezident si svoji roli v této chvíli vysloveně užívá. Pro pana Stropnického si například připravil test o počtu tanků v české armádě. Pan budoucí ministr obrany prý prošel. Na druhou stranu těžko říct, jak to s tou vládní koalicí vlastně ve skutečnosti vypadá. Pan Babiš se nechal slyšet, že si na ministerstvo financí nevezme žádné politické náměstky, což se těžce dotklo především sociálních demokratů. Upřímně řečeno se jim ani moc nedivím. Pan Babiš zřejmě není ochoten připustit, že politická kontrola vládních postů je základ demokratického státu. To je samo o sobě docela děsivá představa. Mluvit za těchto okolností o funkční vládě je hodně předčasné. Půjdeme na podzim zase k předčasným volbám?

Zhruba před měsícem jsem se zamýšlel nad bezpečnostní prověrkou pana hradního kancléře Mynáře s tím, že možná sledujeme začátek jeho konce. Neznám totiž příliš mnoho lidí, kteří očekávali takový debakl SPOZ. Pan prezident je pragmatik, což předvedl už mnohokrát. Nemá problém se rozloučit s někým nezajímavým. Co si budeme namlouvat, Vratislav Mynář je nejen nezajímavá persona z hlediska politického, ale vzhledem k absenci bezpečnostní prověrky představuje i bezpečnostní riziko. Přinejmenším má – doufám! – omezený prostor působnosti. Objevily se spekulace, že by ho mohl nahradit odcházející ministr obrany Vlastimil Picek. Sice pochybuji o věrohodnosti zdroje této informace, ale vůbec nepochybuji o tom, že by po takové nabídce šel pan generál jak slepice po flusu. Jako byrokrat se totiž osvědčil výborně. Velet sekretářkám v kanceláři prezidenta, to je pro skutečného vojáka opravdová výzva.

Neměla by zapadnout slova šéfky MMF Christiny Lagardeové o tom, že inflace v eurozóně je výrazně pod cílovou hodnotou. Vzpomeňme si na nedávný manévr České národní banky odůvodněný prakticky stejnými slovy. Guvernér ECB Mario Draghi sice administrativní oslabení eura zatím diplomaticky odmítl s odkazem na nepravděpodobnost pádu eurozóny do deflace, ale věřte guvernérům, že? Celá ta věc by se dala klidně přečíst jako pověstné vypouštění balónků: Lagardeová naznačí, Draghi nevyloučí – a uvidíme, co na to řeknou ostatní. Považuji kurzová opatření za krajně nebezpečná. Velice snadno lze rozpoutat měnovou válku, která může v krátkém čase poškodit ekonomiku celého světa. Zdá se, že opět (pokolikáté už?) dochází na slova Václava Klause, který označil inflační cíl za pochybný, má-li ho být dosahováno administrativními prostředky.