Ucho velkého bratra, příliš žhavé uhlí a konec zadlužování

Karel Kachyňa natočil v roce 1970 film Ucho o odposlouchávání komunistického funkcionáře. Na premiéru jsme si počkali až do roku 1990, ale Ucho je aktuální i letos. Říká se, že i když je člověk paranoidní, tak to nemusí znamenat, že ho nesledují. Napíchnout mobil a sledovat emaily je pro policii úplná sranda. Odposlechy jsou navíc nesmírně efektivní, protože za málo peněz dávají hodně muziky. A v tom je ten hlavní problém. Zaznamenává se úplně všechno, takže přes sledovanou osobu se „někde“ shromažďují záznamy nesouvisející s vyšetřováním. Můžeme být stokrát ujišťováni, že takové záznamy se likvidují; ale než se zlikvidují, tak musí „někdo“ rozhodnout, že s vyšetřováním nesouvisí. Nehledě na to, že špatně interpretovaná slova mohou vést k tzv. „důvodnému podezření“ – a k lavinovitému šíření odposlechů. Navíc nelze vyloučit, že oficiálně zlikvidované záznamy časem neožijí neoficiálním životem. Přesněji řečeno: ožívají poměrně často. A to mě klidným nenechává.

Vláda dostala první velkou ránu. Požadavek ministra průmyslu Jana Mládka na mimořádnou dotaci pro OKD, resp. Důl Paskov ve výši 1,1 mld. Kč, se setkal s jednoznačným odmítnutím ze strany ministra financí Andreje Babiše. A nutno podotknout, že naprosto oprávněně. Privatizace OKD proběhla pod taktovkou sociálnědemokratických vlád v letech 1998 a 2004, přičemž na té druhé se přímo podílel současný premiér a tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Vzhledem k tomu, že privatizaci OKD doprovází už od roku 2004 pochybnosti ohledně kupní ceny, musí být panu Sobotkovi opravdu horko. Ale vraťme se k argumentu pana Babiše. Prohlásil totiž, že považuje za nepřijatelné, aby soukromá firma dostávala dotace ze státního rozpočtu. Já jsem opravdu nadšený, že pan ministr zaujal toto zásadové stanovisko, se kterým naprosto souhlasím. Akorát si nejsem jistý, jestli si jako majitel Agrofertu tak trochu nenaběhl na vidle.

Deficit veřejných rozpočtů za rok 2013 klesl na 1,4 % HDP. Hurá! Zatímco řada analytiků brečí kvůli snižování veřejných investic, já vidím především zpomalení zadlužování. Jiná věc ale je, jestli je správné snižovat deficit zvyšováním daní. Jsem přesvědčen, že není. Primárně se musí hledat úspory ve výdajích. Prošli jsme mnohaletou recesí a zadlužení se prudce zvýšilo. Nesouhlasím s názorem, že v časech recese je potřeba zvyšovat veřejné výdaje, aby se podpořila agregátní poptávka. Jsem však natolik soudný, abych pochopil, že z mnoha důvodů – stejně tak politických, jako společenských – je „lepší“ vyměnit vysokou nezaměstnanost za vysoký dluh. Teď však ekonomika opět začíná růst, takže je na čase začít tvrdě škrtat, zadlužování zastavit a dluh splatit. Raději nulový růst bez zadlužení, než efektní růst na dluh.