Jan Berwid-Buquoy
- Počet článků 349
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2409x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Jan Berwid-Buquoy
Cyril Svoboda coby diplomatický superman...
Šéf KDU-ČSL je patrně nejoblíbenějším českým diplomatem od doby "sametové revoluce". Vyplývá to nejenom z knihy Jany Klusákové "Cyril Svoboda -Nediplomatický rozhovor" (Vydavatelství Host, Brno 2006), ale především v německy hovořících oblastech se těší neobyčejné popularitě u konzervativních politických kruhů. Dokonce i německá kancléřka Angela Merkelová se netají tím, že by uspěšného diplomata ráda viděla na postu předsedy vlády České republiky. Ovšem to bude velice těžké, neboť Češi nevolí tak jako Němci nebo Rakušané. Německá CDU/CSU a Rakouská lidová strana vyhrávaly od roku 1949 většinu parlamentních voleb. Takže oblíbenost, které se těší Cyril Svoboda v SRN a Rakousku není identická s jeho popularitou v České republice.
Jan Berwid-Buquoy
Sexuální břídilové před soudem - III. díl
Na přání zanedbatelného množství čtenářů, zveřejňuji další pokračování sexuálních břídilů. Ti, kteří si pokračování nepřáli, ho tudíž musí číst z přinucení. II. díl získal nadprůměrnou karmu, takže se propadákem nestal. Počet zájemců o tématickou oblast sice zůstal pod limitem 1000, ale vycházím z toho, že zbývajících cca. 250 čtenářů o článku neví a tím si ho ani logicky nemohou přečíst. III. díl podávám tak, jak jsem odhalil texty v archivech a nebo i ve veřejných publikacích. Doufám, že se minimálně tak dobře pobavíte, jako v případě II. dílu. Těch, kteří si stěžují, že jsem citáty opsal, je mi líto. S citátem totiž nelze dělat nic jiného, než ho opsat. Někdo se ozval, abych citáty nekomentoval. Pakliže se mu komentáře nelíbí, ať je nečte. Tím je problém zcela jednoduše vyřešen.
Jan Berwid-Buquoy
Sexuální břídilové před soudem - II. díl
Smích je kořením života a je dobré, když se lidé smějí. Ne tedy, když se smějí mně a nebo se mi dokonce vysmívají. Tak jsem to nemyslel. Je prostě skvělé, když se lidé smějí dobrému humoru. Ve většině případů se pokouším čtenáře rozesmát. Často se mi to dokonce i daří. První díl tohoto blogu sexuálních břídilů před soudem jsem napsal do blogu Aktuálně.cz. Vyskytla se však řada čtenářů, která si e-mailem stěžovala, že prý nejlepší tituly píši Aktuálně.cz a blog iDnes zanedbávám. Ten dojem naprosto nemám. První díl sexuálních břídilů před soudem přečetlo na Aktuálně.cz dodnes cca. 7.000 čtenářů. To je poměrně dobrá bilance. Druhý díl tedy zveřejňuji na blogu iDnes, aby si nikdo nestěžoval, že jsem jednostraný.
Jan Berwid-Buquoy
Co to je, když se řekne "Bílá Hora"?
Jakmile se mýtus stane "faktem" lze pouze těžko jej odstranit. Lež má krátké nohy, daleko neujde, ovšem polopravda má zatraceně tuhý život. Pojem "Bílá Hora" se všeobecně používá jako charakteristika národních tragédií naší země. Hovoří se o době pobělohorské jako o "Temnu" (Alois Jirásek). Jinde je řeč o "Bílé Hoře českých mozků" (doba tzv. "normalizace" po 21. srpnu 1968) atd. Ve všech těchto a podobných případech se ad hoc jedná o kamufláž, mystifikaci, omyl nebo v nejlepším případě o polopravdu. Co to opravdu ta "Bílá Hora" byla? Podívejme se na problematiku z blízka - takříkajíc pod lupou.
Jan Berwid-Buquoy
Když stojí idioti před soudem
Jsem známým kritikem soudcovských anomálií. Varuji před plíživou demokraturou a nastolením justičního státu, který nemá občanu nic jiného, co nabídnout než prázdné mlácení paragrafů. Existují však i vzdělaní, inteligentní soudci s širokým horizontem společenského rozhledu. Jsou pravým opakem tzv. "odborného idiotství" (Fachidiotie) před kterým varoval již bývalý president SRN, Richard von Weizsäcker. Není jich příliš mnoho, ale jsou. Je nutné, aby jejich počet neustále vzrůstal a tím mohla být zajištěna existence právního státu.
Jan Berwid-Buquoy
Balada o sovětském tanku aneb Pohádky pro dospělé
Dějiny naší země v našem vlastním podání, často připomínají dobře kolorovanou reklamní pohlednici. Jako kdyby vždy každý ubližoval jenom nám. My za nic nemůžeme. My jsme prostě nikdy nikoho nezastřelili, neumlátili, neznásilnili a hlavně vůbec nekradem. Cizí majetek ctíme jako nedotknutelný a nikdy bychom si nedovolili jej odcizit. Karel Schwarzenberg ve svém volebním sloganu říká: "My Češi máme k právu takový poměr, asi jako holky z Perlovky k panenství." Mnohým z nás sovětský komunismus vyhovoval, neboť žít se lží může být daleko snadnější a výhodnější než proti ní neustále bojovat.
Jan Berwid-Buquoy
Vyznání demokrata aneb Proč se nemůžeme hnout z místa?
Demokratem se člověk nestává. V demokrata musí člověk nejdříve dozrát. Někdy jde o velmi zdlouhavou a bolestnou proceduru s nejasným výsledkem. Ano, myšlení bolí a toleranci se nelze naučit z jednoho dne na druhý. Už jste si někdy všimli, že úspěchy připisujeme své vlastní "genialitě" a za své neúspěchy viníme vždy někoho jiného? K tomu se může hodit kdokoliv - vláda, politický režim, ekonomové, soused - prostě paleta výběru je nekonečná. Zdá se mi jako bychom tápali v bludném kruhu. Nemůžeme se hnout z místa.
Jan Berwid-Buquoy
Tajuplné osudy KDU/ČSL aneb O čem se neví
Zrod Československé strany lidové (ČSL) v roce 1919 byl poněkud dramatický. Založení ČSR v roce 1918 bylo silně protihabsburské a tím i silně protikatolické. Nově zřízený stát bez jakýchkoli tradic, byl umělou konstrukcí národnostního státu (Češi = 7.4 milionů, Němci = 3.3 milionů, Slováci = 2.2 milionů, Maďaři = 720 000, Ukrajinci = 570 000 a Poláci = 100 000). Vydáván byl však za stát "československý", tedy jednolitý, za účasti "menšin" ačkoli tzv. "německá menšina" byla početně o více než 1 milion obyvatel početnější než Slováci. ČSR 1918-38 byla ve skutečnosti francouzským protektorátem, vytvořeným pařížskými levicovými vládnoucími kruhy v čele s Georgem Clemencau a Aristidem Briandem - s největší pravděpodobností, milencem paní Hany Benešové. Lidé jako Masaryk, Beneš, Štefánik atd. měli na založení ČSR poměrně nepatrný vliv a byli pouze vybráni pařížskými vládními levičáky, aby na jejich příkaz prováděli francouzskou politiku na území tehdejšího Československa.
Jan Berwid-Buquoy
Prděním ke slávě
Lidé dosahují prvenství v těch nejrozmanitějších disciplínách. Guinessova kniha rekordů nám o tom podává zcela jasný obraz. Avšak ještě než tento mezinárodní lexikon lidských výkonů spatřil světlo světa (1954), informují nás dokumenty různých archivů o mimořádných lidských rekordech, které doposud nikde nebo jen zčásti byly publikovány. Ponořme se nyní do 19. století, kde ve Francii nalezneme jistého Josepha Pujola (1857 - 1945).
Jan Berwid-Buquoy
Zrady zvané Václav Klaus
President ČR nechce nic podepsat. Stal se jakýmsi notorickým antisignatářem. Mimo již často citované lisabonské smlouvy nehodlá snad do budoucna podepsat vůbec nic. Patrně zanevřel na svůj národ, neboť tento má čím dál tím víc pochybností o duševním zdraví hlavy českého státu. Václav Klaus odmítá už měsíce podepsat "Úmluvu o přistoupení k mezinárodnímu trestnímu soudu", kterou schválily loni obě komory parlamentu, a také protokol k evropské sociální chartě. Nejedná se o žádné novinky. V roce 2004 blokoval zákon o DPH, takže bylo nutné vyzvednout z nemocnice Cyrila Svobodu, zraněného po automobilové nehodě na páteři a dotlačit jej na invalidním vozíčku do parlamentu, aby bylo možno získat proti presidentovi onen jeden nutný hlas.
Jan Berwid-Buquoy
Jak co nejrychleji skončit s terorismem aneb Máme řešení?
Terorismus je tak starý jako lidstvo samo. Do dnešních dnů jsme se však příliš mnoho nepoučili a opakujeme stále stejné chyby. Všichni víme, že první písemná zmínka o teroristickém útoku je k nalezení v Bibli (První kniha Mojžíšova, Genesis), kde Kain zabijí Ábela. Dokonce o tom existuje anekdota: Víte proč Kain zabil Ábela? Protože mu dal velkou ránu! Jde samozřejmě o zjednodušení. Zločin byl motivován politicky. Bůh přijal Ábelovu oběť, ale Kainovu odmítl. Kain se tedy domníval, že atentátem na vlastního bratra odstraní konkurenta a tím si získá u Hospodina politické výhody. Přepočítal se, ale to už je osud takřka všech dosavadních politických atentátů.
Jan Berwid-Buquoy
Topolánkův pád aneb Klausovo dědictví
Je třeba vidět věci tak, jak jsou: Kdyby se zítra konaly parlamentní volby, ODS by se patrně do parlamentu vůbec nedostala. Ztroskotala by na pětiprocentní klauzuli. Nejen, že popularita této strany sklízi jednu porážku za druhou, nýbrž se jako společenská instituce řítí přímo do propasti. V řadách ODS není žádná autorita, která by byla schopna oslovit národ. Jak je to možné? Vysvětlení je zcela jednoduché: Václav Klaus se obklopil nohsledy a nikoli osobnostmi. Nohsled však není autoritou, nýbrž lokajem. Český národ vyspěl a demokraticky dozrál: Žádného lokaje v čele nechce mít. V letech 1945-89 jich měl v mocenských špičkách víc než dost.
Jan Berwid-Buquoy
Svět závisti a komplexů méněcennosti
Jakýsi pacient sdělil lékaři: "Pane doktore, já trpím komplexy méněcennosti." Lékař mu na to odpověděl: "Nikoli pane. To nejsou komplexy. Vy jste opravdu méněcenný!" Známému publicistovi a znalci Německa, profesorovi Jean-Paulovi Picaperovi prý položili otázku, jak by definoval typického Němce. Francouz odpověděl: "Bytost, chorobně toužící po kariéře a uznání spoutaná neuvěřitelnou dávkou komplexů méněcennosti." Otec německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard, zase podezírá Němce ze závisti: "Komplex závisti, kterým jsme my Němci dost postiženi, hraje významnou roli. Výhody, které někdo z nás získal, připravují našeho souseda o klidný spánek." Jak ovšem definovat Čecha?
Jan Berwid-Buquoy
Václav Klaus chce uvrhnout národ do 19. století
Jsem neprávem označován jako "klausolog". Způsobilo to několik článků na blog.aktuálně.cz. Zde jsou: "Terra inkognita Václav Klaus" (27.01. 2008), "Agent diaboli Václav Klaus" (01.02. 2008), "Stranická demokratura aneb Můj vyhazov z ODS" (04.02. 2008), "Český národ a jeho pseudoprezident" (20.02. 2008), "Václav Klaus - prasata, kroužky a polepšovna" (01.04. 2008) a naposledy "S Václavem Klausem do svěrací kazajky" (20.02. 2009). Články si našly přes 53.000 čtenářů a 1422 komentářů. Tedy jednoznačné bestsellery. Čím je to způsobeno? Hlavní důvod je patrně ten, že o našem presidentovi a jeho minulosti se neví takřka nic.
Jan Berwid-Buquoy
Vše nejlepší v roce 2009 aneb Konec švejkování
Po sametové revoluci v listopadu 1989 jsme byli odsouzeni k úspěchu. Podařilo se nám zvítězit sami nad sebou. Nyní jsme důstojnou společenskou součástí evropského kontinentu. Naší bdělí sousedé si toho všimli a postavili nás do čela Evropy. Od začátku tohoto roku vedeme Evropskou unii. Současně jsme pevným a vážně braným článkem ozbrojených sil NATO. Stali jsme se tedy světovým policajtem. Kdo by to ještě na konci roku 1989 řekl? Znamená to definitivní konec švejkování? Doufejme, že ano a buďme rádi!
Jan Berwid-Buquoy
I přísné dodržování zákonů může být tím největším zločinem
Existuje jakási irská legenda: Anglický král sedí při hostině u francouzského krále. Na dubovém stole stojí dvě číše vína a oba monarchové přátelsky diskutují. Dojde k trapné neopatrnosti a francouzský král svému britskému protějšku převrhne číši s vínem. Francouz se omlouvá těmi nejvybranějšími způsoby. Angličan s přátelským úsměvem omluvy přijímá. Když je po všem, přistoupí šašek francouzského krále ke svému Pánovi řka: " Víte Vaše královská Výsosti, že omluva může být někdy horší než urážka?" Francouzský monarcha nedůvěřivě zavrtěl hlavou: "To není možné šašku. Máš nějaký důkaz?" Oslovený přistoupil blíže k monarchovi a zašeptal mu do ucha: "Hned Vás přesvědčím, slovůtný králi!". Prudce mu zasunul pravou ruku za košili a počal jej tahat za prsní bradavky. "Zbláznil ses šašku!?", vykřikl král. "Promiňte, nám všem drahý králi", hluboce se uklonil šašek, "Já jsem si Vás spletl s královnou!"
Jan Berwid-Buquoy
Francouzský protektorát zvaný Československo
Co to vlastě oslavujeme? Jsme snad jedinou zemí na světě, která každoročně slaví vznik již dávno neexistujícího státu. Tento stát se jmenoval Československo a žádný Čech ani Slovák pro něho nikdy v domovině nehlasoval. Onen podivný spletenec se sestavoval z různých národností a ve skutečnosti neměl žádnou historickou podstatu ani tradici. Prostě se z ničeho nic tady objevil, aby svému obyvatelstvu způsoboval ty nejzrůdnější problémy. Jednalo se o francouzský vynález "nárazníkového protektorátu" (Cordon sanitaire de la Tchécoslovaquie).
Jan Berwid-Buquoy
Kozel zahradníkem aneb Václav Klaus na Staroměstském náměstí
President chodí po Staroměstském náměstí a myslí, že tím zachrání ODS. O kreativní inteligenci Václava Klause jsem vždy silně pochyboval. Většinou opakoval to, co se někde dočetl a nebo rebeloval ("Modrá nikoli zelená planeta") proti něčemu, čemu za mák nerozuměl. Teď dochází k další fázi: Zdá se, že začíná senilnět. Něco jiného říká a něco jiného dělá. Patrně si přestává pamatovat. Tím, že ODS zvolila Klause opět presidentem, zavlekla sama sebe do latentní krize a ztratila oporu v národu. Volbou Jana Švejnara by se zachránila a vnitřně stabilizovala. Získala by důvěru v sebe sama a národ by se k ní neotočil zády.
Jan Berwid-Buquoy
Může KDU/ČSL nahradit rozpadávající se ODS?
ODS žádnou konzervativní stranou není. K tomu jí schází nutná tradice, kterou nemá. Tato společenská instituce vznikla jako politická strana jednoho muže. Je jakýmsi konglomerátem latentních maloměšťáků a bývalých členů KSČ. Žádnou ideologickou platformou nedisponuje a provádí politiku ze dne na den. Jakákoli kritika zevnitř jí přivádí na okraj okamžitého zhroucení. Je organizací extrémně sekulární. Setkal jsem se tam s mnoha lidmi, kteří křesťanství považovali za naprostý anachronismus.
Jan Berwid-Buquoy
Jak mi soustavně zavírali tatínka
Pomluva a pitomost se šíří rychlostí kosmické lodi. Nejvíce o mně hovoří a píší lidé, kteří mě vůbec neznají. Vzniká nepopsatelný zmatek a to je dobře. Zmatek je totiž rodným bratrem demokracie. Soustavně jí doprovází na její cestě životem. Pouze totalitní diktatury vyžadují samoúčelný pořádek a hřbitovní klid. Je mi milejší demokratická lež než totalitní polopravda. To první lze napravit. To druhé se nezřídka stávalo smrtonosným zákonem.
Jan Berwid-Buquoy
Nečinnost USA a 21. srpen 1968. Hrubé porušení Trumanovy doktríny
Západ nás zradil celkem čtyřikrát : 1938, 1939, 1948 a 1968. V prvních dvou případech nás vydal bez boje napospas nacistickému Německu. Ve zbývajících dvou případech nás vydal napospas bolševickému Rusku. Která z obou totalitárních diktatur byla krutější, o tom se dodnes vedou spory mezi politologi. 1918-38 jsme byli francouzským protektorátem (Cordon sanitaire). Mnichovská smlouva znamenala tedy kapitulaci Francie bez boje. 1939 jsme byli násilně obsazeny Německem. Francie i Anglie nebyly schopni podat ani diplomatický protest. 1948 zničili sovětští a českoslovenští komunisté poslední zbytky demokracie v ČSR. Ačkoli USA vlastnily atomový monopol, nazasáhly. 21.08. 1968 USA nečinně přihlížely... Proč?
Jan Berwid-Buquoy
Vysouložila nám paní Hana Benešová Československou republiku?
V učebnicích dějepisu by jste to marně hledali. Sex je často v dějinách utajován. V nejlepším případě podceňován. Světoznámí autor "Zvonokos", francouzský literát Gabriel Chevallier, kdysi prohlásil: "V celém lidském snažení jde pouze o dvě věci - o peníze a o mrdání. Ten zbytek je sebeklam. Je hrozné, když člověk nemá ani jedno, ani druhé. Potom mu nezbývá nic jiného než lhát a chodit krást." Před ním byl francouzský kardinal Richelieu ještě daleko konkrétnější. Prý prohlásil "Cherchez la femme." (Za vším hledej ženu). Jde o výrok cenzurovaný katolickou církví. Legendární kardinal totiž ve skutečnosti řekl: "La conne est le souverain absolu d'un pays!" (Kunda vládne světu!).
Jan Berwid-Buquoy
Dějiny nápisu "Servít je vůl". Legendy a skutečnost.
Kdo je vůl a kdo ne, je věc individuálního názoru. Když ovšem většina blízkých a známých přirovnává dotyčného k tomuto druhu skotu, je čas se nad sebou zamyslet. Označení "vůl" muže být i nepřímé. Známá je česká poučka: "Do USA nejedu, protože blbého prezidenta mám doma!" Začátkem 60. let vypadal svět v bývalém Československu uplně jinak. Takřka všechny veřejné záchodky byly označeny hlášením: "Servít je vůl!" Presidenty Bushe a Klause všichni známe. Kdo byl však "vůl" Servít?
Jan Berwid-Buquoy
Ty grázle jeden blbej!
Kolikrát slýcháváme vulgární nadávky aniž bychom si uvědomovali jejich historické pozadí. Jaký význam mělo ve skutečnosti slovo "grázl" a na koho se vlastně vztahovalo? Důkladná expedice do minulosti nám dá přesné vysvětlení.
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 | další |
