Cyril Svoboda coby diplomatický superman...

Šéf KDU-ČSL je patrně nejoblíbenějším českým diplomatem od doby "sametové revoluce". Vyplývá to nejenom z knihy Jany Klusákové "Cyril Svoboda -Nediplomatický rozhovor" (Vydavatelství Host, Brno 2006), ale především v německy hovořících oblastech se těší neobyčejné popularitě u konzervativních politických kruhů. Dokonce i německá kancléřka Angela Merkelová se netají tím, že by uspěšného diplomata ráda viděla na postu předsedy vlády České republiky. Ovšem to bude velice těžké, neboť Češi nevolí tak jako Němci nebo Rakušané. Německá CDU/CSU a Rakouská lidová strana vyhrávaly od roku 1949 většinu parlamentních voleb. Takže oblíbenost, které se těší Cyril Svoboda v SRN a Rakousku není identická s jeho popularitou v České republice.

   ČSL, jenž vznikla v roce 1919, byla již od počátku svého vzniku jakousi politickou "Popelkou". Francouzská výzvědná služba (Francouzská vojenská mise v Praze a její Druhé oddělení v Milovicích), řídící od března 1919 vládní orgány ČSR, se obávala, že jejím přičiněním by mohlo dojít k návratu Habsburků k moci a tím dělala všechno možné proto, aby oslabila katolickou církev. V této křesťanské instituci totiž viděli Francouzi hlavní oporu návratu Habsburků na český trůn. Podle prohlášení šéfa tehdejší zpravodajské služby ČSR gen. Františka Moravce (po roce 1948 v emigraci), se tyto praktiky udržely až do roku 1935. V tomto roce poznalo "druhé oddělení " (Deuxieme Bureau) Francouzské vojenské mise v Milovicích, že hlavní nebezpečí pro ČSR (ale i pro Francii) nepochází ze strany návratu Habsburků, nýbrž z nacistického Německa a bolševického Ruska. Přesto vládla i nadále nedůvěra vůči předsedovi ČSL Monsignore ThDr. Janovi Šrámkovi (zvaný "mistr kompromisu").

   ČSL v napjatých politických situacích 1919-38 a posléze i 1945-89 mohla pouze přežít v případě, že byla schopná uzavírat politické a tím i diplomatické kompromisy. V době okupace ČSR nacistickým Německem, byla ČSL zakázána, neboť nacisté nebyly ochotni uzavírat kompromisy s nikým.

   Když se po roce 1948 stal předsedou strany Alois Petr a po jeho smrti v roce 1951 Josef Plojhar, bylo jim vyčítáno, že "kolaborovali" s komunisty. Je to sice pravda, ale nikoli úplná. Tito dva lidé se výrazně zasadili za to, že došlo ke značnému zmírnění politických procesů. Jejich smysl pro kompromis (neprávem označovaný lidmi ulice za "zradu") způsobil, že politické procesy u nás nedosáhly takových represálií jako např. v Rusku, Maďarsku, Rumunsku atd. Taktéž v Polsku vliv tzv. "kolaboranských kněží" měl za následek, že politické procesy inscenované ve Varšavě měli dokonce ještě mírnější charakter než v ČSR.

   Díky kompromisům mezi ČSL, katolickou církví a československými bolševiky po roce 1948, bylo možné zachránit desetitisíce lidí před útrapami komunistických věznic a táborů smrti.  Mimo jiné v době, kdy byl Josef Plojhar ministrem zdravotnictví (1948-68) stalo se československé zdravotnictví nejvyspělejším v celém východním bloku. Jeho služby využívalo i mnoho pacientů ze Západní Evropy a dokonce i z USA.

   To nepíši proto, abych někoho zbavoval zodpovědnosti a nebo ho dokonce obhajoval. Chci pouze, aby byla problematika chápána v celé její šíři a posuzována v dimenzích tehdejší doby, která byla velice těžká a žilo se podle hesla "zachránit alespoň to, co se zachránit dá".  Vyjednávat s komunisty bylo nesmírně obtížné, složité a Alois Petr měl být v roce 1951 v politickém procesu odsouzen na doživotí. Soudnímu procesu předešla pouze jeho předčasná smrt. 

   Po "sametové revoluci" toto politické dědictví zdědili předsedové KDU-ČSL a jejich nepříjemným úkolem je se s tím před českým voličem vypořádat. Dané úlohy se nemůže vyhnout ani zkušený diplomat Cyril Svoboda (2002 - 2006 ministr zahraničí ČR). Průměrný český volič má sklony k tomu, ve všem vidět podvod a zasypávat politickou garnituru výčitkami. To k ničemu positivnímu nevede. Viděno dlouhodobě, se jedná o jakýsi druh politické sebevraždy na splátky.

   Kdyby měl Konrad Adenauer 1949 v SRN vyhlásit, aby Němci nevolili nikoho, kdo spolupracoval s nacismem, tak by SRN dodneška žádnou vládu neměla. Kdyby "otec německého hospodářského zázraku" Ludwig Erhard, odmítl spolupracovat s firmami, které se zkompromitovaly s nacizmem a dokonce spolupracovali přímo s Adolfem Hitlerem, nikdy by v SRN k žádnému hospodářskému zázraku nedošlo a Německo by bylo na tom ekonomicky asi tak jako dnes Česká republika. 

   Podívejme se však nyní jak vidí Cyril Svoboda v publikaci Jany Klusákové "Nediplomatický rozhovor" mezinárodní politickou scenérii:

   Cyril Svoboda: "Z jednání v Evropské radě pro mne vyplynuly tři politické závěry. Za prvé, že francouzsko-německý motor je stále hybnou silou EU. Za druhé, že EU je skutečně životaschopná, je schopná se dohodnout. A konečně, že Britové pod vlivem této významné dohody velmi výrazně couvli ze svých pozic. Tohle by se mělo stále znovu připomínat všem, kdo u nás tlučou do stolů a křičí hesla o našem 'národním zájmu'..."

Jana Klusáková: "Proč téhle dobré zprávy nejsou plná média?"

   Cyril Svoboda: "Několikrát jsem to říkal, ale nikoho to tady moc nezajímá. Kdybych o někom říkal, že je zločinec, dostane se do médií na první stranu. Hlavně by se mělo zdůraznit, že Britové ukázali, že velká země nejenom neválcuje zbytek Unie, ale že couvli - takovou cenu pro ně ta dohoda má."

Jana Klusáková: "Nemusíme se tedy bát, že se v Evropské unii rozplyneme jako kostka cukru v šálku čaje, jak se okřídleně říká?"

Cyril Svoboda: "Tak to není. A v době, kdy se nad dohodou kupily mraky, kancléřka Spolkové republiky Německo Angela Merklová navýšila německý příspěvek ve prospěch nejchudších regionů v Polsku. Prostě v EU to nefunguje tak, že tam ti velcí křičí na nové nebo malé členské státy: Koukejte se přizpůsobit! Hledá se všeobecná dohoda, aby v EU mohli žít úplně všichni."

Jana Klusáková: "V souvislosti se zvolením Angely Merkelové se pochybovalo o jejich politických kvalitách."

   Cyril Svoboda: "Zatím jsem byl z Angely Merkelové velmi příjemně překvapený, má v sobě přirozenou noblesu, nevystupuje povýšeně, nýbrž věcně a na všechny tam udělala dobrý dojem. Má za sebou výhry i prohry, a to je důležité. Ti, co procházejí jenom výhrami, přestávají soudně uvažovat o sobě i o svém okolí."

   Chceme-li dosáhnout životní úrovně Německa a Rakouska, musíme také podle toho volit. Dejme šanci těm, kteří něco umějí a těší se u naších sousedů velké oblibě, neboť umění vycházet s okolním světem, chce smysluplné kompromisy. Jde o talent při vyjednávání, který neovládá každý.