Vše nejlepší v roce 2009 aneb Konec švejkování

Po sametové revoluci v listopadu 1989 jsme byli odsouzeni k úspěchu. Podařilo se nám zvítězit sami nad sebou. Nyní jsme důstojnou společenskou součástí evropského kontinentu. Naší bdělí sousedé si toho všimli a postavili nás do čela Evropy. Od začátku tohoto roku vedeme Evropskou unii. Současně jsme pevným a vážně braným článkem ozbrojených sil NATO. Stali jsme se tedy světovým policajtem. Kdo by to ještě na konci roku 1989 řekl? Znamená to definitivní konec švejkování? Doufejme, že ano a buďme rádi!

Než začnu s výkladem (pro mladou generaci) na téma "Co to bylo švejkování?", dovolte mi prosím, abych poděkoval všem mým čtenářům na tomto blogu iDnes za jejich pozornost a snahu zamyslet se nad mými příspěvky. Takřka všechny mé články převzaly některé další blogy na internetu a jsem citován v tuzemském i mezinárodním tisku. Prostě jsem tu pro všechny - ať se na mne dívají pochvalně a nebo kriticky.

 Jsou vás mezitím desetitisíce...

 Jste prostě vynikající a jsem rád, že mám právo smět pro vás pro všechny psát.

Největší odměnou autora je, když je čten. Moje karma na tomto blogu se pohybuje mezi 20 - 42 body. Jedná se tedy o výsledek značně nadprůměrný. Toto hodnocení je vaší zásluhou a mám nesmírnou radost, že jsem k tomu přispěl.

 Současně vám všem přeji to absolutně nejlepší v roce 2009.

Spojme všichni své síli, aby se tato zem i v budoucnu mohla ubírat cestou úspěchu. V tomto díle nám pomáhej všemohoucí Bůh!

Naše vedení Evropské unie znamená rozhodný konec švejkování.  Nyní musíme ukázat, co dokážeme, co umíme i to, co neumíme, ale jsme ochotni se to obratem ruky naučit. Švejkování doprovázelo náš národ prakticky od roku 1914 (nástup Švejka do I. světové války, prakticky přímo od hostince "U Kalicha") přes dobu francouzského protektorátu tzv. První republiky (viz k tomu blog iDnes "Francouzský protektorát zvaný Československo"), německého protektorátu Čechy a Morava a nakonec sovětského protektorátu trvajícího až do roku 1989.

Švejkování není pouze záležitostí armády jak to bylo autorem Jaroslavem Haškem (Osudy dobrého vojáka Švejka) v letech 1914-18 myšleno. Ostatně nynější web Ministerstva obrany ČR se od švejkování velmi přísně distancuje: "Švejkování skončilo, chceme sloužit!" Tento způsob jakéhosi anonymního alibismu postihl doslova celý národ od mateřských školek až po nejvyšší vládní kruhy.

Švejkování znamená dělat ze sebe hlupáka a tím od sebe odvracet problémy. Zříkání se zodpovědnosti za všechno, co by jednomu mohlo přitížit. Na druhé straně nám švejkování v dobách německého a sovětského protektorátu pomáhalo k fyzickému přežití. Zde je autentický příběh švejkování mé matky z roku 1962:

Moje matka byla úspěšnou provozářkou v oblasti gastronomie (dnes by se řeklo manažerkou) a komunisté jí zasadně dávali do rukou podniky veřejného stravování, kde to krachovalo a prodělky dosahovaly astronomických výšek. Komunističtí vedoucí těchto stravovacích podniků byli převážně dělnickými kádry a přiváděli jim svěřené provozovny k rychlému bankrotu. Nejenže nic neuměli, ale navíc zcela bezostyšně kradli podle hesla "Kdo nekrade okrádá svou rodinu!".

Jednoho dne se uvolnilo místo na zastupování vedoucího stranického hotelu "Živhošť" nedaleko slapské vodní nádrže. Jednalo se o zastoupení na dva měsíce.

 Ředitel tohoto luxusního podniku kradl přespříliš. Učinil manko v částce několika milionů korun a kývalo na něho deset let žaláře. Při takovéto částce již ani stranická legitimace nepomáhala. Tehdejší Ministerstvo vnitřního obchodu (tato bohulibá instituce dnes již neexistuje) se domnívalo, že do dvou měsíců seženou náhradu, neboť těch komunistů, co by uměli řídit tak rozsáhlý podnik nahonem zas tak moc nebylo. Matka se rozhodla, že se o místo bude ucházet. Ovšem, nejenže nebyla členkou KSČ, ona vůbec ani do komunistické strany vstoupit nesměla. Místo bylo možné získat pouze švejkováním. Moje matka sice odborné předpoklady měla, ale kádrovák viděl ideologické zádrhely:

"Soudružko, to místo dostat nemůžete, protože nejste v KSČ a jste buržoazního původů."

Matka se proti tomu ohradila: "Soudruhu jste komunista?" Kádrovák přikývl: "Jistě, že jsem!" Kandidátka pokračovala: "Tak to vidíte. Já nejsem buržoázního původu, nýbrž feudálního původu. Soudruhu, buržoázie je naším společným nepřítelem!"

Místo nakonec dostala, ale bez švejkování by to bývalo nešlo.

Buďme rádi, že žijeme v době, kdy tento alibismus pokojnou cestou vymřel a jako evropská vedoucí mocnost EU už švejkovat nebudeme muset, abychom mohli v chatrných poměrech přežívat. A nebo, že bych se zatraceně mýlil ???!!!