Topolánkův pád aneb Klausovo dědictví

   Je třeba vidět věci tak, jak jsou: Kdyby se zítra konaly parlamentní volby, ODS by se patrně do parlamentu vůbec nedostala.  Ztroskotala by na pětiprocentní klauzuli.  Nejen, že popularita této strany sklízi jednu porážku za druhou, nýbrž se jako společenská instituce řítí přímo do propasti. V řadách ODS není žádná autorita, která by byla schopna oslovit národ. Jak je to možné? Vysvětlení je zcela jednoduché: Václav Klaus se obklopil nohsledy a nikoli osobnostmi. Nohsled však není autoritou, nýbrž lokajem. Český národ vyspěl a demokraticky dozrál: Žádného lokaje v čele nechce mít. V letech 1945-89 jich měl v mocenských špičkách víc než dost. 

  Mirek Topolánek si vyslovil svůj ortel brzkého pádu dokonce ještě před svým zvolením. V jednom z volebních klání odmítal podat Jiřímu Paroubkovi ruku. Vyděšený šéf sociálních demokratů na to reagoval takto: "Prosím Vás, co jste to za člověka, když mi nechcete podat ani ruku!"

   To byl začátek konce Topolánkovy kariéry. Uražený kontrahend se sokovi zakousl do krku a držel se tam s houževnatostí anglického buldoga. Premiér ve své tradiční neprozřetelnosti si ani nevšiml, že se čím dál tím víc dusí a patrně mu jednoho dne dojde dech úplně.  

   Paroubek trpělivě čekal na chyby předsedy vlády a ten mu je dodával jednu za druhou: V parlamentu je to sice úplně jedno, ale Topolánek se na veřejnosti neuměl vůbec chovat. Urážel novináře, kdy se mu zlíbilo. Choval se arogantně ke svému okolí a zásadně nezdravil. Místo osobnosti, stál před národem hulvát.

   Tento výrobek Klausovy s.r.o. začal ztrácet jednu pozici za druhou. Paroubek se ho držel na každém kroku, vyvaloval své buldočí oči a zakousnuvši se do jeho krku, mlátil s ním o zem, kde se jen dalo. Nevím, co si při tom premiér myslel, ale při jeho inteligenci se domnívám, že byl patrně přesvědčen, kterak padá na nos sám a houževnatého buldoga Paroubka prachnic nevnímal. Prostě ho pod krkem vůbec neviděl. Teprve, když už místo dýchání začal sípat, všiml si. To ovšem již na něho šly mdloby. Kdo z těchto dvou zvítězil se dočtete v románě Jacka Londona: "Bílý tesák" (White Fang).

   Nevím jak je to možné, ale přece někdo z dalších Klausovy oddaně sloužících v ODS, musel Topolánkovi sdělit, že při pravidelných hlasováních o nedůvěře k jeho vládě uniká vždy pouze o nepatrný vlásek a z největší pravděpodobností to jednoho dne nevyjde. Je však pravděpodobné, že ostatní poslanci ODS byli tak zaneprázněni posluhováním panu presidentovi Klausovi, že tento detail ani nepostřehli.  Premiér Topolánek zasípal do parlamentního davu několik arogantních poznámek, trochu zatřepal na krku mu visícím buldogem z chovu ČSSD a šlo to dál.

   Posledním bohatýrem, který mohl vytáhnout ODS z bryndy, byl Ilja Muromec (více se lze dočíst v ruských pověstech "Krása nesmírná"), zvaný "Jan Švejnar".  Jednalo se sice o prince prosazovaného sociální demokracií, ale natolik inteligentního, který si uvědomoval jeden zásadní fakt: Topolánkovu vládu, v zájmu hospodářské a politické stability nelze nechat padnout. ODS, jako politickou velmoc, je nutné udržet.

   Problém byl pouze v tom, že hokynář nestrpí vedle sebe velkoobchodníka. Ješitný a narcisticky založený Václav Klaus, typický příklad lidské průměrnosti, vedle sebe nehodlal geniálního národohospodáře trpět. Průměrnost genialitu nesnáší (viz Klausovo čtení novin při projevech Václava Havla). Kausa se stala navíc akutní: Světově uznávaný ekonomický génius se začal cpát na presidentské kreslo marxisticko-leninsky jednajícího maloměšťáka: "Kdo nejde se mnou, jde proti mně!" Majitel firmy Václav Klaus s.r.o. tedy nařídil délesloužícímu Topolánkovi a poslancům ODS, že musí volit jeho, tedy Václava Klause. Věrný pes se drží svého pána!

   Kdyby byl předseda vlády politikem a nikoli sluhou Klausových přání, vyhlásil by v parlamentu výzvu:

"Při volbě presidenta vyzývám všechny poslance ODS, aby hlasovali nikoli stranicky, ale podle svého vlastního vědomí a svědomí. Volba presidenta republiky není věcí politických stran, nýbrž záležitostí celonárodní. Lid vás zvolil do vaších funkcí. Dejte národu presidenta o kterém se domníváte, že bude pro další prosperitu, mezinárodní popularitu a blahobyt národa, tím nejlepším kandidátem. Ostatní poslance politických stran v tomto sále prosím, aby učinili totéž. V našem díle a osudu naší země nám pomáhej Bůh!"

   Možná, že při takovém prohlášení by se i anglický buldog Paroubek pustil - a nebo by při nejmenším alespoň polevil. Navíc by měl Topolánek v bohatýru Švejnarovi i skvělého poradce. Usnadnil by si život i vládnutí. K žádnému pádu vlády by nedošlo. ODS by nezačala prohrávat, kde se dá. Rozpad této strany by se přinejmenším zpomalil.

   Nepresident Václav Klaus by se mohl uchýlit jako profesor na některou z českých universit, kde by mohl obtěžovat studenty svými pseudovědeckými závěry a povrchními bludy. Nedělal by po světě ostudu a stal se tím pádem českému lidu naprosto neškodným.  Takováto alternativa by byla lidově řečeno, nezaplatitelná a pro český národ doslova darem z nebes.