Může KDU/ČSL nahradit rozpadávající se ODS?

   ODS žádnou konzervativní stranou není. K tomu jí schází nutná tradice, kterou nemá. Tato společenská instituce vznikla jako politická strana jednoho muže. Je jakýmsi konglomerátem latentních maloměšťáků a bývalých členů KSČ. Žádnou ideologickou platformou nedisponuje a provádí politiku ze dne na den. Jakákoli kritika zevnitř jí přivádí na okraj okamžitého zhroucení. Je organizací extrémně sekulární. Setkal jsem se tam s mnoha lidmi, kteří křesťanství považovali za naprostý anachronismus. 

   Po sametové revoluci se zdálo, že znovuobnovená KDU/ČSL by se mohla stát tím, čím se po druhé světové válce staly německá CDU a nebo rakouská ÖVP. Tedy masovou křesťansko-demokratickou základnou, vedoucí svůj národ cestou blahobytu ("československý hospodářský zázrak", který se nekonal). Československo totiž místo, aby svou formální federaci převedlo na skutečně fungující společenský státní systém ála Švýcarsko, kategoricky vyžadujíc od SSSR navrácení Zakarpatské Rusi, směřovalo mílovými kroky k rozpadu.

   To je neuvěřitelné! V době, kdy náš západní soused Německo, svým znovusjednocením, nabyl opětné velikosti světové velmoci, naší neúnavnou snahou bylo malý stát učinit pokudmožno co nejrychleji ještě menším, tedy státečkem trpasličím. Opravdu se nám to bezvadně podařilo. Nejen, že jsme ani jediným slůvkem nevyžadovali Zakarpatskou Rus nazpět, ještě navíc jsme udělali vše pro to, aby se od nás Slováci bez jakéhokoliv plebiscitu, oddělili. Když jsem chtěl při mé poslední návštěvě Londýna v British Museum ukázat kanadským školákům na nástěné mapě, kde leží Česko, musel jsem si od průvodce vypůjčit silnou lupu.

   Lví podíl na této "geniální" politice má samozřejmě Václav Klaus a jeho ODS.

   ODS je stranou moderní sekularizace. Zde nemá křesťanská demokracie žádnou šanci. Tím nemůže být (na rozdíl od KDU/ČSL) tedy ani stranou konzervativní. Nedovedu si představit ani Klause ani Topolánka při nástupu do svých vládních funkcí, jak ukončují svou přísahu s dlaní na bibli, slovy: "...v tom mi pomáhej Bůh!", tak jak je to běžné v Anglii, Německu nebo Rakousku. Moderní "konzervativní" strana, která není vázána na křesťanskou demokracii, se dříve nebo později musí rozpadnout následkem svých vnitřních protikladů.

   Maloměšťáctví není konzervatismus. Křesťanská-demokracie není a nemůže být maloměšťáctvím, neboť to odporuje Novému zákonu bible. Ovšem pro tento základní kámen konzervativní politiky není v ODS místa. Jediným možným logickým řešením je tedy rozklad a zánik.  

   Hlavním handycapem KDU/ČSL je neexistující masová křesťansko-demokratická základna na rozdíl od konzervativních stran naších sousedů v SRN, Rakousku a Polsku. Permanentní sekularizace táhnoucí se již od roku 1918 až do sametové revoluce 1989, namířená hlavně proti katolické církvi, zanechala v naší společnosti hlubokou doposud nezhojenou jizvu. Tak např. křesťanská politika v Polsku má tradičně hluboké kořeny. Sám bývalý šéf polských komunistů a marxistický reformátor Wladislaw Gomulka, kdysi prohlásil: "Nejdříve jsem katolíkem, potom Polákem a nakonec komunistou." Takovýto výrok by jste v řadách ODS sotva hledali a v KSČM už vůbec ne. 

   Křesťanská demokracie otevřela Němcům a Rakušanům brány politické stability a blahobytu (Jan Berwid-Buquoy: "Otec německého hospodářského zázraku - Ludwig Erhard" , nakladatelství Professional Publishing, II. vydání, Praha 2006). Nešlo to ze dne na den, ale podařilo se to, neboť základy blahobytu na kterých první spolkový ministr hospodářství SRN Ludwig Erhard stavěl, byly pevné a seriozní - tedy křesťansko-demokratické. Nebyl v nich pro politické divadelnictví, tunelizaci, chytračení a sekularizaci (typické doprovodní efekty politického snažení tzv. "konzervativní" ODS) ani ten nejmenší prostor.  

   Česká křesťanská demokracie doposud na svojí šanci od roku 1918 čeká. A ta by přijít mohla postupným zánikem ODS, pakliže by se jí podařilo na svoji stranu získávat skutečné konzervativní jádro českého společenského systému: "The Czech Way of Life". Předpokladem je tak jako v SRN, společná konsolidační semknutost všech křesťanských církví včetně církve židovské (základem naší civilizace je křesťansko-židovské náboženství) v jeden integrační celek.

   Myslíte si, že takovýto "The Czech Way of Life" je nemožný? Dovolte mi prosím, mojí imaginaci zakončit jednou britskou legendou:

   Před námořní bitvou u Trafalgaru se obrátil admirál Nelson na vice admirála Collingwooda: "Tak jak to vypadá Colingwoode?"

   "Špatně Vaše Veličenstvo," odpověděl vice admirál, "Francouzi a Španělé mají dvojnásobnou palebnou převahu." 

   Nelson zakýval hlavou: "Tak já Vám Collingwoode něco řeknu. Když Bůh chce, tak střílejí i košťata!"

   Admirál Nelson v námořní bitvě u Trafalgaru zvítězil.