Život v bázni před Bohem

        Jak jsi na tom se strachem? Bojíš se? Bojíš se rád? Nebo bys byl raději, kdyby žádný strach neexistoval? A přece jsou "strachy", které nám někdy mohou zachránit život. Nevěříš?

        Jako kluk jsem rád pomáhal v "ZOO koutku" ve Vyškově. Dnes je to krásná zoologická zahrada. Jednou nedostatek "strachu" stál jednoho hloupého návštěvníka málem život. Rozhodl se, že bude krmit ty milé malé opičky. Přelezl zábradlí a přišel až ke kleci. A pak házel opičkám oříšky. Přitom se pomalu přibližoval k mřížím.
        Pak udělal chybu. Starý opičák se mu nelíbil a tak ty dobroty házel těm ostatním. Vůdce opičí smečky dělal, jako by nic. Pak najednou přiskočil k mříži, popadl chlapíka za ruku a začal ho rytmicky přitahovat k sobě. Pánovi spadly brýle a pak mu začala téct krev z rozbité hlavy.
        V té chvíli si celé situace všiml ošetřovatel, přiběhl ke kleci a delší větví, kterou v tom spěchu popadl, praštil opičáka po hlavě. Tím zachránil tomu nerozumnému pánovi život...

        Jsou věci, před kterými je třeba mít respekt. Třeba elektrická energie, rozvodněná řeka, bouřka v lese, sousedův pes... Apoštol Petr nás upozorňuje, že se vyplatí mít respekt i před Bohem: "Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života."  (1. Petrův 1,17)

        Petr tu hovoří o bázni. To je staročeský termín, který bychom dnes přeložili spíše slovem respekt. Je to postoj uvědomění si, že stojím před něčím, co mi může buď pomoci a nebo ublížit. Tak třeba vzpomínaná elektrická energie. Proudí-l do žárovky, tak může dobře sloužit. Když ji ale nechám proudit do mého těla, zabije mne.

        Jak je to s bázní před Bohem? K čemu je dobrá? Pokud si přiznám, že nade mnou existuje "moc", která mne přesahuje, budu ji respektovat. Poznání, že ve vesmíru žije Bůh - bytost, která mne přesahuje svými znalostmi, dovednostmi i životní zkušeností - mne vede k rozhodnutí respektovat jeho rady.

        Bible je plná dobrých rad. Třeba v Desateru. Jedna z nich třeba radí, abychom si v manželství byli věrní. Pokud se pro tuto cestu rozhodnou oba dva partneři v manželství, pak si mohou navzájem důvěřovat, což je velice dobrý vklad pro celoživotní lásku.

        Další rada v Desateru zase chrání před závistí. Závist dokáže pěkně znepříjemnit život. Takový člověk se nedokáže z ničeho radovat. Jeho jedinou radostí je, když může trumfnout toho druhého, kterému závidí. Což ale jde někdy dost těžko a většinou to ani není poctivou cestou možné.

        Petr nám radí, abychom respektovali Boha. Abychom před ním "žili v bázni". Jinými slovy – abychom si od něho nechali poradit.
        Proč poslouchat Boha a jeho rady? Ze strachu? Ne, tak to Petr určitě nemyslí. Proto nepíše o strachu, ale o bázni – respektu.

        Představ si, že máš souseda, kterému na zahrádce dozrává nádherné ovoce i zelenina. Také máš zahrádku, ale tobě se tak nedaří. Ovoce padá ze stromů dřív než dozraje a zeleninu kosí plíseň. Nechal by sis od takového souseda poradit? Já ano.

        Bůh je mocnější a moudřejší než já. Proto mám před ním respekt a jeho rady beru vážně.
        Ještě jsem toho nikdy nelitoval.