Život si neprodloužíš ani o den

        V každé době se najdou lidé, kteří věří, že když budou žít na úkor druhých, prodlouží si život. Myslí si, že práce život zkracuje, a proto se jí vyhýbají na sto honů. Jedná se většinou o lidi se solidním IQ, kteří dokážou vymyslet neskutečné způsoby, jak doběhnout jednotlivce nebo i celý stát.

        Dnes je tento přístup k životu velice rozšířený. Rozesmáté tváře tunelářů nás mohou svádět k domněnce, že se podvodný přístup k životu vyplatí víc než poctivost.

        Šalomoun na toto téma píše:
"Ničemným se nebude dobře dařit
   a ani o den si neprodlouží svůj život,
   protože nemají bázeň před Hospodinem." (Kazatel 8,13)

        Věřím, že tato slova Šalomoun napsal po dlouhém pozorování života ve svém okolí. Sledoval osudy poctivých a bohabojných lidí, které pak srovnával s životy lidí "ničemných", svévolných a bezbožných.

        Je to pravda? Opravdu si lenošením a podvody nejde prodloužit život?

Slova starého krále mi připomenula program New start, který představuje osm základních pilířů zdravého a šťastného života. Poslední, osmý bod tohoto preventivního programu hovoří o důvěře v Boha. Právě ta nám totiž přináší do našeho nitra pokoj a klid.

        Lékaři dnes často připomínají vliv stresu na naše zdraví. Nejsilnějším stresorem jsou dnes výčitky svědomí. Lidé, kteří se nedokážou vyrovnat se svou minulostí, jsou daleko náchylnější k různým tělesným onemocněním. Neodpuštěný hřích oslabuje imunitu našeho těla a pak už stačí třeba slabá infekce, která takový organismus může i zabít.

        Problémem, na který nás Šalomoun upozorňuje, je neúcta k Bohu. Lidé, kteří nerespektují Boha jako autoritu, se tím zříkají i možnosti získat odpuštění svých hříchů a tím smazání své minulosti.

        Představme si mladíka, který tak rozčílil svého otce, že ten z toho dostal infarkt a zemřel. Celý život pak žije s tím, že vlastně zabil svého tátu. Pokud věří v Boha a ví o možnosti odpuštění, tak má možnost mu tento svůj problém svěřit a zbavit se výčitek svědomí. V případě, že mu Bůh je lhostejný, tak mu nezbývá nic jiného, než se snažit zapomenout. Může se pokusit své neklidné svědomí utopit v alkoholu, ale nakonec stejně zjistí, že si jen zničil zdraví a výčitky jsou ještě větší než na začátku.

        Žádný ničema si podle Šalomouna neprodlouží život ani o den. Těmito slovy Šalomoun glosuje svůj předchozí výrok, který jsme četli minule:
"Vím však,
   že i kdyby bezbožníci ještě více konali zlo
   a při tom třeba i sto let žili,
   dobře bude bohabojným,
   protože mají bázeň před Bohem."

        A jak to bude s životem "bohabojných"? Ježíš ve svém kázání hovoří o vyhlídkách bezbožných a bohabojných. Říká: "Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej." (Matouš 10,39) Bohabojný, i kdyby ztratil svůj život pro Ježíše, najde život věčný. Bezbožník, i kdyby si tu žil jako v peříčku, nakonec ztratí vše. Volba je na každém z nás.