Začátek pronásledování (Začalo to zklamáním 14)

Po Štěpán smrti se zfanatizovaný dav, který ho ukamenoval, vrací zpět do Jeruzaléma, kde pak dlouho oslavují své první vítězství. Chvíli nato přichází pro Štěpánovo tělo jeho přátelé. Nesou ho na klidné místo, kde probíhá skromný, ale důstojný pohřeb.

Členové velerady vyčkávají, jak se k této vraždě postaví Římské úřady. K jejich velké radosti se Římané tváří, jako by se nic nestalo. Někteří dokonce rabíny povzbuzují, aby v podobném přístupu Kristových následovníků pokračovali. Nikdo přece nechce občanské nepokoje, nebo dokonce vzpouru.

Mladý Saul cítí šanci. Jeho svědomí je sice smrtí Štěpána zneklidněno, ale sebevědomý farizeus se rozhodl, že se stane Božím nástrojem v pronásledování těchto sektářů. Se souhlasem velerady a s tichým svolením římských úředníků začíná pronásledovat stoupence ukřižovaného.

Křesťanům nastávají zlé časy. Nikdo si není jistý, kdy dostane nezvanou návštěvu. Saul rychle buduje síť informátorů a udavačů, kteří mu za peníze prodávají informace o tom, kde najde členy nové sekty. Saul pak se svou skupinou vniká do jejich domovů. Hned na místě je mučí a nutí k doznání. V poutech je pak předává kněžím a členům velerady k soudním procesům.

Procesy jsou většinou krátké. Na konci každý vyslechne rozsudek. Někdy je to bičování, jindy ztráta majetku. Mnozí křesťané ale v té době za svou víru platí tu nejvyšší cenu – umírají, podobně jako Štěpán. Jeruzalém pro členy mladé církve přestával být místem, kde by mohli žít. Začíná první křesťanský exodus.

Nejdříve se na cestu vydávají ti, kteří ve městě nemají rodinu ani majetek. Práci tu stejně neseženou, tak proč riskovat život? Po nich se na cestu vydávají lidé, kteří přišli o své rodiny, když se po křtu stali součástí Jeruzalémské církve.

Saul ale ve své činnosti neustává. Naopak, získává další stoupence a příznivce. Situace je brzy tak neúnosná, že začínají odcházet celé rodiny. V Jeruzalémě po nich zůstávají domy i pozemky, o které se rádi postarají jejich nepřátelé.

Bohatší členové církve si mohou alespoň to nejcennější odvést na povozech. Většina křesťanů je ale tak chudá, že musí pěšky. Odcházejí jen s tím, co unesou na zádech. Nakonec v Jeruzalémě zůstávají jen apoštolé. Většina obyvatel z nich má strach, protože je stále provází pověst lidí, kteří dělají zázraky. Mnozí jim také vděčí za své zdraví. Ani Saul si na ně zatím netroufá a nechává je v klidu. Nakonec, může být spokojený. Až na těch pár apoštolů, kteří tu ještě zůstávají, je město čisté. Mladý farizeus je populární nejen mezi svými, ale uznání mu dávají najevo saduceové i kněží. Všichni jsou rádi, že se situace ve městě uklidnila.

Saul hodnotí výsledky své práce. Dělá si podrobnou analýzu. Na začátku byla smrt Štěpána. Na té se ještě aktivně nepodílel. Další mučedníci už jsou výsledkem jeho úsilí. Ostatní se ho začali bát a tak každý den přibývá těch, co se rozhodují pro útěk. Díky strachu, který se mu podařilo rozšířit po celém městě, dokázal v krátké době z Jeruzaléma vyhnat několik tisíc stoupenců Ukřižovaného.

Strach ze Saula už ale nemají jen křesťané. Padl na celé město a mladý farizeus to považuje za svůj největší úspěch. Vystrašení Židé nebudou mít odvahu a ani chuť poslouchat kázání apoštolů. Vždyť ví, že by pak umřeli a nebo museli utéct jako žebráci.

Ten, kdo se v těch dnech setkal se Saulem, mohl mít pocit, že je to spokojený člověk. Vždyť se mu zatím dařilo vše, na co sáhl. V Jeruzalémě ho teď všichni oslavují jako národního hrdinu. Má vše, co si jen člověk v jeho létech může přát. Ženy ho zbožňují a muži mu závidí. Učitelé ho dávají za vzor svým žákům.

Saul, přestože se navenek tváří jako vítěz, tak docela šťastný není. Prožívá zvláštní stavy. Jednu chvíli má pocit, že na něho musí být Hospodin hrdý. Jenže o chvíli později se mu vybaví vzpomínka na starého učitele Gamaliele, který se nikdy nepřidal na stranu těch, kteří bojovali s tou novou sektou silou. V takových chvílích ho zmáhají pochybnosti. "Opravdu dělám dobře, když hubím křesťany? Nebo bojuji proti Bohu, jak říká Gamaliel?"

Apoštolé mají pocit, že Saul vychutnává své vítězství, zatímco oni prohrávají na všech frontách. Snaží se pochopit, co to vše znamená. "Proč se museli všichni rozprchnout? Proč nás najednou Bůh v tom boji nechává samotné? Kde je Ježíš, který nám slíbil, že s námi bude až do konce? Jak to, že se nám zdá, že Bůh žehná našim nepřátelům?"

Jak se tak trápí nad podobnými otázkami a uvažují, co to vše má znamenat, slyší najednou známá slova: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." ⁽¹⁾

V první chvíli si myslí, že se mezi ně vrátil Ježíš. Pak si uvědomují, že Kristova slova vyslovil jeden z nich. "Jděte ke všem národům", zní pak v jejich uších věta, které doposud nevěnovali žádnou pozornost. Teď o ní začínají vážně přemýšlet.

^{_____________________________________________________________________________________________________}

⁽¹⁾ Matouš 28,18-20