Vyvolený z milosti

Chtěli byste patřit mezi vyvolené? U mne by při mém rozhodování asi záleželo na tom, k čemu by to vyvolení bylo. Židé jsou Boží vyvolený národ a Hospodin slíbil, že jim bude stále dávat své požehnání. Díky tomu dokázali přežít až do dnešní doby, přestože jsou naše dějiny plné pokusů o "konečné řešení židovské otázky".

Také apoštol Pavel se jako Žid zamýšlí nad svým národem. Trápí ho postoj Židů k otázce spasení. Píše na jejich adresu dost tvrdá slova. Nakonec ale dodá: "Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl.
Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´
Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´
A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti." (Římanům 11,1-5)

Pavel opět vzpomíná Eliáše, který měl jednu chvíli pocit, že je v celém Izraeli jediný, kdo zůstal věrný Hospodinu a jeho Zákonu. Bylo to krátce po jeho zápase s pohanskými proroky královny Jezábel. Padla na něho zvláštní tíseň.
Bůh ho ubezpečuje, že to tak není. Říká mu: "Eliáši, neboj, nejsi sám. Takových jako ty, kteří se nezalekli Achaba a Jezábel, mám ještě sedm tisíc. Tak se neboj. Chránil jsem tě až do této chvíli, ubráním tě i v budoucnu!"

A tady Pavel píše něco, co bychom neměli přehlédnout. Zaměřme se ještě jednou na jeho slova: "A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti." Z toho, co píše, vyplývá, že těch statečných sedm tisíc Židů, kteří se nikdy nepoklonili před Baalem, i Eliáš, nezískali své vyvolení za zásluhy a hrdinskou chrabrost, ale jsou Hospodinem vyvoleni z milosti.

Podle Pavla je to tak stejné i dnes. Ani my se nemůžeme chlubit tím, že jsme si naše vyvolení pro službu tomuto světu zasloužili vlastním úsilím. Byl to Bůh, který rozhodl o našem vyvolení. Je to Bůh, který jediný ví, kdo z nás se hodí pro jakou službu. Proto také Pavel na jiném místě píše: "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." (1. Korintským 12,7-11)

Bůh zve každého člověka do svého království. Každý, kdo tuto nabídku přijme, dostává nabídku stát se součástí vyvoleného Božího lidu. Podobně to bylo i s Izraelem. Všichni Židé se mohli stát součástí vyvoleného lidu. V době Achaba a Jezábel tuto nabídku z celého Izraele využil Eliáš a spolu s ním dalších sedm tisíc potomků Abrahama.

Jak je to se mnou? Jsem pozván. Ale přijal jsem se vyvolení? Jsem ochotný přijmout Boží povolání ke službě lidem okolo mne? Může mi dát Duch svatý dar, který potřebuji k tomu, abych se stal užitečnou součástí Božího lidu?

Ti, kteří se stávají vyvolenými, nezapomínají, že se tak děje jen díky velké Boží milosti.