Vykutálení podvodníci

        Po slavnosti v Šekemu, kde došlo k obnovení smlouvy s Hospodinem, se Izraelci vrací do svého tábora v Gilgálu. Tam se s nimi setkává zvláštní návštěva. Několik mužů a žen v chatrných oděvech tvrdí, že pocházejí z daleké země. Slyšeli o tom, jak Židům pomáhá Hospodin, a tak by chtěli přijmout jejich víru, a také s nimi uzavřít smlouvu o vzájemné pomoci.

Proč se neptali Hospodina?
        Jozue se jich velice důkladně vyptává a zjišťuje, zda mluví pravdu. Vše ale nasvědčuje tomu, že jsou skutečně z daleké ciziny. Naposledy se jich ptá, zda nejsou z Kenaanu, ale oni rezolutně odmítají: "Z velmi daleké země přišli tvoji otroci za jménem Hospodina, tvého Boha. Slyšeli jsme o něm zprávy, co všechno učinil v Egyptě a jak naložil s dvěma emorejskými králi v Zajordání, s chešbónským králem Síchonem a s bášanským králem Ógem z Aštarótu.
Naši stařešinové a všichni obyvatelé naší země nás vyzvali: »Vezměte si s sebou zásoby na cestu, jděte jim vstříc a řekněte jim: Jsme vaši otroci. Uzavřete s námi smlouvu.«
Toto je náš chléb. Byl ještě horký, když jsme se jím zásobili při odchodu z našich domů, než jsme se vydali k vám. A teď se podívejte: je vyschlý a rozdrobený. A tyto vinné měchy byly nové, když jsme je plnili. Podívejte se, jak popraskaly. A toto jsou naše pláště a střevíce; zvětšely, protože cesta byla velmi dlouhá." ⁽¹⁾
        Rada starších pak chvíli debatuje, co mají dělat. Nakonec, aniž by se ptali Hospodina, souhlasí s tím, že s těmi cizinci uzavřou smlouvu: Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se ptali na Hospodinův výrok. Jozue sjednal mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Předáci izraelské pospolitosti jim to potvrdili přísahou."⁽²⁾

U bran Gibeónu
        Po uzavření smlouvy cizinci odcházejí. Brzy po nich se na cestu vydávají i Hebrejové. Začínají obsazovat Kenaan. Je na čase, aby si rozdělili dědictví, které jim dává samotný Hospodin. Procházejí nádhernou zemí. Jí z úrody, která je všude okolo nich.
        Po třech dnech přicházejí k velkému městu. Připravují se na boj, ale z města k nim vyráží poslové s bílou vlajkou. Jozue je v šoku, když poznává cizince, se kterými nedávno uzavřeli smlouvu. Poznává, že byli oklamáni. Chce bojovat, ale Hospodin mu to zakazuje.
        Izraelci uzavřeli smlouvu a přísahali přitom na jméno svého Boha. Taková přísaha nemůže být zrušena, i když byla dosažena podvodem. Obyvatelé Gibeónu se navíc zavázali, že se zřeknou svého modlářství a přijmou víru Hebrejů.
        David později popsal zásady, které by měly být vlastní každému, kdo o sobě tvrdí, že uctívá Hospodina a chce jednou žít v jeho království:
"Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu,
kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
Ten, kdo žije bezúhonně,
ten, kdo jedná spravedlivě, ten,
kdo ze srdce zastává pravdu,
nemá pomlouvačný jazyk,
druhému nedělá nic zlého,
na svého druha nekydá hanu,
pohrdá tím, kdo je hoden zavržení,
váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
nepůjčuje na lichvářský úrok,
nedá se podplatit proti nevinnému.
Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí."⁽³⁾

        Obyvatelé Gibeónu si svou lstí zachránili život. Stávají se z nich otroci Izraelců. Tento úděl si zvolili sami. Když se snažili lstí získat smlouvu s Židy, sami řekli Jozuovi: "Jsme tvoji otroci."⁽⁴⁾
_________________
⁽¹⁾Jozue 9,9-13; ⁽²⁾Joz.9,14-5; ⁽³⁾Žalm 15; ⁽⁴⁾Joz.9,8;