Vy nejste můj lid

Pamatuji si ještě na dobu, kdy jsem věřil, že budu v nebi, protože jsem v té správné církvi. Pořád si myslím, že jsem členem té církve, kterou považuji za "nejlepší". Ale už si nemyslím, že mi členství v ní zaručí věčný pobyt v nebi.

S podobným přístupem jsem se setkal také mezi katolíky, protestanty i svědky Jehovovými. Také Pavel znal podobný názor. Byla doba, kdy ho sám zastával a později s ním bojoval u lidí, kteří ještě nepochopili, že spasení je Boží dar, který nabízí každému člověku.

Židům, kteří spoléhali na svůj původ, napsal: "Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě - na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanských národů.
Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´
A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´ A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.´" (Římanům 9,22-29)

Už staří proroci psali o tom, že Bůh nemá svůj lid jen mezi Židy. Bůh chce být Bohem každého člověka bez ohledu na to, zda je to Žid nebo pohan. Všechny zve do svého království. Židé mu v tom měli pomáhat. Nevybral si je pro jejich výjimečnost. Chtěl je ale udělat výjimečnými, aby jejich prostřednictvím mohl totéž nabídnout i okolním národům.

Jak to dopadlo, víme. Izraelité se začali povyšovat nad ostatní. Mysleli si, že se jim nemůže nic stát, protože mají ten správný původ. Brzy zapomněli na to, kdo je původcem jejich prosperity a Hospodina nahradili pohanskými bůžky. Bůh je varoval, nabízel jim nový začátek, ale oni ho ignorovali. Proroky zabíjeli a dál upadali do modlářství.

Každému, kdo se domnívá, že mu místo v nebi automaticky zajišťuje jeho původ nebo členství v té správné církvi, Ježíš vzkazuje: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´" (Matouš 7,21-23)

Možná bude dobré v této souvislosti ještě jednou citovat Ježíše, který říká: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království." (Matouš 21,31)

Mám rád svou církev, stejně jako Židé mají rádi svůj národ. Ale ani jedno není zárukou toho, že patříme k "Božímu lidu". O tom nerozhoduje náš původ nebo naše náboženské přesvědčení, ale vztah s Bohem. Pokud je v pořádku, pak se určitě promítne i do našeho jednání.

Přál bych si, kdyby se i na mně naplnila slova mého Pána: "Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Matouš 5,16)