Viděl jsem Boha

Je možné vidět Boha? Podle některých textů Bible ho zatím nikdo z lidí neviděl. Myslím, že se teď nebudeme přít, jak to je. Raději si přečtěme svědectví muže, který prožil se svým Bohem zajímavou životní zkušenost.

Jób na to Hospodinu odpověděl: "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu." (Jób 42,1-6)

Jako mladý kazatel jsem v nemocnici navštívil bratra, který umíral na rakovinu. Ještě před několika týdny byl plný života. Všichni jsme ho měli rádi, protože to byl „táta“ sboru. Mladí i staří se s ním radili, když nevěděli jak dál. Ne vždy odpověděl hned. Stávalo se, že se i několik dnů modlil, než dostal odvahu poradit... Pak se ocitl v nemocnici a den ze dne se ztrácel před očima.

Jednoho dne jsem se vydal za ním. Když jsem vešel do jeho pokoje, málem jsem ho nepoznal. Ležel na posteli a měl zase velké bolesti. Proto jsme spolu mluvili  jen krátce. Viděl jsem, že je unavený. Před svým odchodem jsem se s ním chtěl ještě pomodlit. V té chvíli s námahou vzal do rukou svou Bibli. Cítil jsem, s jakou úctou a láskou ji otevírá. Pak z ní přečetl jen několik slov: „Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.“ Z úst tohoto umírajícího muže ta slova zněla majestátně.

Chvíli mlčel a pak mi řekl: „Vlastíku, celý život jsem si přál vidět Boha. Teprve tady, v nemocnici, v těch největších bolestech jsem ho konečně uviděl. Vím že umřu, ale nebojím se. Bůh je tu se mnou...“

Odcházel jsem domů a v mém srdci byl zvláštní pokoj, který může dát jen Bůh. O několik dnů jsem svého přítele pohřbíval. Citoval jsem stejný text a v očích jsem měl slzy.

Nezapomeň spoléhat na svého Boha. Možná, že ho právě dnes uvidíš na vlastní oči.