Vážím si jednoho Bezdomovce

Každý den ráno procházel kolem našeho domu. Vždy čistě oblečený. Nikdy nebyl opilý a nekouřil. Jen občas nebyl ostříhaný a vousy měl delší než já.Když už jsme se takto vídali asi dva měsíce, pozdravil jsem ho. Viditelně ho to překvapilo. Ale oplatil můj pozdrav i úsměv.

Jednoho dne zjistil, že chodí okolo "fary". Tehdy začal zdravit: "Pochválen buď Ježíš Kristus!"
A já, přestože nejsem katolík, odpovídal: "Až navěky!"

Byl přesný jako prvorepublikový rychlík. Chodil okolo se svým vozíkem, když jsem v devět ráno vybíral ze schránky poštu. Byl to takový náš malý ranní rituál.
Já vybral poštu, on papíry z popelnic a kontejnerů. Uměl to tak, že se ani neušpinil. Když vozík naplnil, jel do sběrny surovin...

Byl to první bezdomovec v mém životě, který nikdy nic nechtěl. Byl hrdý na to, že se o sebe umí postarat. V Armádě spásy se dvakrát týdně osprchoval. Tam také dostával čas od času čisté oblečení.
V létě si ho pral v řece Lučině. Jak to dělal v zimě, to mi nikdy neprozradil.

Zdravívali jsme se tak skoro šest let. Pak se najednou ztratil. Chyběl mi jeho každodenní pozdrav. Měl jsem strach, zda se mu něco nestalo.
Potkal jsem ho znovu o rok později. Byl opět čistý, jako vždycky. Ale tentokrát nešel a netáhl vozík. Jel na kole. Takový starší "arab", ale měl ho naleštěného a bylo vidět, že je na svůj nový dopravní prostředek náležitě hrdý.
Dověděl jsem se, že si ho všimla jedna osamělá vdova a nabídla mu, aby bydlel v jejím domku. Ten rok, co jsme se neviděli, ho opravoval. Ale jak přišlo léto, potřeboval zase mezi lidi a tak občas vyrážel po své staré trase. Říkal, že je šťastný. A také tak vypadal.

Pár dnů nato jsem se odstěhoval na nové působiště. Ještě jednou jsem ho pak potkal, jak jel na svém kole.

Když jsem ho vídával, často se mi vybavilo slova Ježíše Krista:
"Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?" (Bible, Matouš 6)

Tohoto bezdomovce jsem si vážil. Nebyla to žádná ztroskotaná existence. Toužil po svobodném životě. Po životě bez termínů a kalendáře. Splnil si svůj sen.

Přiznám se, občas (hlavně v létě) jsem mu i záviděl.