Uděláme ze všech boháčů žebráky. Hurá!

V autě jsem si na chvíli pustil rádio. Ve vysílání Českém rozhlasu říkali, že podle průzkumu veřejného mínění si tři ze čtyř Čechů přejí, aby bohatým lidem byly výrazně zvednuty daně. Při tom jsem se také dověděl, že u nás není solidarita bohatých vůči chudým.

Vybavila se mi při tom slova krále Šalamouna: "Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist." (Bible, Přísloví 14)

Nevím, jaké otázky dostali respondenti a proto nebudu hodnotit kvalitu tohoto průzkumu. Je vidět, že politici některých stran začínají předvolební kampaň, ve které opět vsadí na lidskou žárlivost a sobectví.
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že nejde o nic nového. Nemám přitom na mysli Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával. V Rusku po VŘSR měli smůlu všichni, kdo měli víc jak noví mocipáni. U nás ožebračení všech nepřátel proletariátu prožili naši dědové.

Táta má doma schovanou vkladní knížku. Jako kluk na ní šetřil. Jeden z prvních vkladů byl 10 haléřů. Našetřil si celkem dost, jenže pak přišli soudruzi a z jeho úspor se stal tzv. "vázaný vklad". Peníze už nikdy neviděl. Kdoví, kde skončily.

Není to tak dávno, co jsem celkem fandil tomu, aby lidé s majetkem v řádu milionů museli přiznat původ nabytého bohatství. Po sametové revoluci nebohatli jen poctiví podnikatelé, ale i různí přebarvení soudruzi, kteří využili toho, že věděli, co se dá výhodně získat. Po volbách se ale k tomuto slibu už nikdo neznal. Možná si slibující uvědomili, že by jim klesly sponzorské dary od těch, kteří se podobných přiznání bojí...
Teď se znovu hovoří o solidaritě. Prý u nás není solidarita mezi chudými a bohatými.
Mezi přáteli mám i takové, jejichž příjmy mnohonásobně převyšují můj průměrný plat. Když sleduji, kolik času a úsilí musí věnovat své práci nebo svým firmám, vůbec nemám chuť s nimi měnit. Mnozí z nich by mohli skončit a žít z úroků. Neudělali to. Berou ohled na své zaměstnance. (Ty poctivé a pracovité.) Copak už toto není solidarita s chudšími? Navíc, bohatí si kupují dražší auta, kvalitnější potraviny i další luxusní zboží. V DPH tak přispívají do státní kasy daleko víc, než ostatní. Stát pak z jejich daní přispívá lidem, kteří nemohou pracovat kvůli svému zdraví, nebo  jsou zrovna bez práce a opravdu si ji hledají. Jenže stát štědře rozdává i těm, kteří nikdy nepracovali a pracovat ani nemají v plánu. A díky populistickému rozdávání a mrhání společnými prostředky jich přibývá. Nejen mezi často kritizovanou menšinou, ale i mezi holými lebkami.

Ministr financí navrhl snížení platů státních zaměstnanců. Kdyby na toto snížení přistoupili, nedocházelo by k propouštění. Odbory, které často hovoří o solidaritě, mohly ukázat, že v jejich případě nejde jen o plamenná slova. Jak to dopadlo víte.
V Rusku i v poúnorovém Československu skončilo proletářské volání po solidaritě ožebračením bohatých. Dnes sleduji náznaky pokusů o něco podobného. Budou se dějiny opakovat? Závist je velice životaschopný cizopasník. Uchytí se a už se ho nezbavíte.

V úvodu jsem citoval krále Šalamouna, který závist přirovnává ke hnisu v kostech. Jiný překlad pak ke kostižeru. To jsou nemoci, které byly postrachem doby, ve které král žil. Podobně jako rakovina se nenápadně šířily tělem nemocného až přišla smrt.
Šalamoun uvádí i lepší možnost. Nemusím žárlit a závidět. Mohu mít "klidné a pokojné srdce, které slouží ke zdraví těla". Jenže jak tento pokoj získat, když je "mé srdce plné závisti"?
V Bibli je zvláštní modlitba, kterou Šalamoun dobře znal. Napsal ji jeho otec, král David. Ten volá k Bohu: "Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha." (Bible, Žalm 51)

Se závistí mohu bojovat sám. Nebo se mohu obrátit na Boha, který je dobrým lékařem. Nenutí mne, abych k němu šel. Jen nabízí pomoc a pak čeká, jak se rozhodnu.

Pokud chceš mít "klidné a pokojné srdce", neboj se to Bohu říct. Jak? Tak jak to cítíš. Já to dělám každý den. Nejdřív oslovím Boha a pak mu vlastními slovy řeknu, co cítím a po čem toužím... Protože jsem křesťan, tak na konci své modlitby řeknu "amen" - výraz, kterým potvrdím své přání, aby Bůh vzal do svých rukou nejen můj problém, ale i můj celý život.
Závist nebo pokoj, žárlivost nebo klid. Je jen na mně, co si zvolím.