Tlachání nebo řeč moudrého?

         "Znám nějakého moudrého člověka? A jak si ho vlastně představuji? Co to znamená, když je někdo moudrý?" Takové otázky mne mnohokrát napadly při čtení Šalomounových slov. Často jsem také uvažoval nad tím, jak se projevovala moudrost u tohoto muže, který napsal, že ji dostal jako dar od Hospodina.

         Starý král občas odhalí něco o tom, jak si moudrost představuje on sám a díky tomu si pak můžeme odpovědět i na otázky, které nás napadají:
"Když moudrý mluví, šíří příjemnou pohodu,
   kdežto hlupák svým tlacháním škodí sám sobě.
Sotva pusu otevře, sype se z ní hloupost,
   a když domluví, zůstanou jen nesmysly." (Kazatel 10,12+13)

         Znáte nějakého moudrého člověka? Já si dlouho myslel, že moudrý člověk je ten, kdo vždy vede moudré řeči, dokáže nám vždy poradit a zná odpověď na každou otázku. Jenže pak jsem si někde přečetl, že "odpověď na každou otázku zná jen blázen". Takže jsem musel hledat novou představu moudrého člověka.

         Najednou se mi vybavil můj děda i babička a později i mí rodiče nebo také manželka. A přibývali další lidé, které jsem považoval za moudré, ale nedokázal jsem přesně definovat, proč právě oni mi připadají moudří.

         Pak jsem si jednou přečetl Šalomounova slova a bylo mi to jasné. Nikdo z lidí, které jsem jmenoval, nezná odpovědi na všechny mé otázky, ale když jsem s nimi a můžeme si povídat, je nám spolu dobře. Dokážou šířit "příjemnou pohodu". Díky tomu jsem rád, když s nimi mohu být a rád se k nim vracím, protože čas, který s nimi trávím, mi připadá smysluplný.

         Vedle těchto lidí je druhá skupina. Dokážou mluvit, dokážou dobře bavit, dokážou být vtipní... Jenže, když zpětně vyhodnotím čas, který jsem s nimi prožil, tak si nejsem tak docela jistý, že nešel prožít lépe.

         Třetí skupinu tvoří lidé, kterým se raději vyhýbám. Nemohu říci, že by se to, co říkají, nedalo poslouchat. Byla doba, kdy jsem takovým lidem naslouchal rád. Dověděl jsem se spoustu zajímavých informací o lidech, které jsem znal. Problém byl v tom, že ty informace většinou nebyly vůbec pozitivní a tak ovlivňovaly můj vztah k těm, kterých se týkaly.

         Myslím, že to, co píše Šalomoun, platí třeba i na média.

Jsou taková, která otevíráte, protože potřebujete číst, slyšet nebo vidět něco milého a povzbudivého. Jsou pro vás zárukou, že vás nasměrují blíž ke kráse, svým milým a k Bohu.

Druhý typ médií jsou ty, které vám někdy pomohou si vyprázdnit hlavu, zapomenout na problémy, rozesmějí vás nebo díky nim popřemýšlíte o tom, že i jiní lidé mají podobné problémy jako vy.

Poslední typ médií nabízí jen žumpu. Porno, pomluvy, domněnky, násilí, vraždy a mohl bych ještě dlouho pokračovat dál.

         Jedno české přísloví zní: "Řekni mi, co čteš, a já ti povím, jakým jsi člověkem!" Myslím, že když dáme dohromady toto moudro se slovy Šalomouna, pak se můžeme podívat i každý sám na sebe. Můžeme si položit otázku: "Jaké lidi vyhledávám? Co čtu a na co se rád dívám?" Pokud si pravdivě odpovíme, pak možná poznáme, zda máme blíž k hlupákovi nebo moudrému.

         Nevím, jak jste dopadli vy. Já jsem rád, že v Bibli mohu číst: "Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána." (Jakub 1,5)