Státní rozpočet Izraele

         Během putování pouští a pak i při postupném osidlování zaslíbené země na tom byli všichni stejně. Nejprve se živili manou, která kromě soboty padala každé ráno z nebe. Po překročení Jordánu je živila úroda, kterou nacházeli na polích, v sadech i vinicích.

Desátky
         V Kenaanu se ale situace začíná lišit. Lidé ze všech kmenů už mají svá území a tak se musí o sebe začat starat sami. Je tu ale jeden kmen, který žádné území nezískal. Jsou to potomci Léviho. Mojžíš je na Boží příkaz oddělil ke kněžské službě.
         Vedle ní se také měli starat o vzdělávání jednotlivých kmenů. Na území každého kmene proto dostávají čtyři města, ve kterých se má soustředit vzdělávání. To vše je potřeba z něčeho financovat.
         Jozue proto ve své poslední řeči připomíná i jeden zákon, vydaný Mojžíšem ještě na hoře Sínaj, který ale doposud nebyl potřebný: "Všechny desátky země z obilí země a z ovoce stromů budou Hospodinovy; jsou svaté Hospodinu."⁽¹⁾ V Kenaanu, novém domově Židů tak Hospodin připomíná, že je právě vhodný čas k tomu, aby každý, kdo si přeje mít jeho požehnání, odevzdal desetinu ze všeho svého zisku.

Původ desátku
         Desátek ale není Mojžíšův vynález. První zmínku o něm nacházíme v příběhu patriarchy Abrahama. Po vítězné bitvě, během níž osvobodil synovce Lota s rodinou, dává Abraham desátek z kořisti knězi Malkísedekovi, který mu přišel naproti se slovy: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky."
Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.⁽²⁾
         Také jeho vnuk Jákob slíbil Hospodinu: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."⁽³⁾
         Desátek není výsadou Židů. Hospodin jeho prostřednictvím nabízí své požehnání každému, kdo tímto způsobem vyzná, že vše, co má, patří Stvořiteli a rozhodne se touto formou podporovat šíření poznání Boha mezi těmi, kteří ho ještě neznají.

Praktické využití desátku
         Po smrti Eleazara se veleknězem stává jeho syn Pinchas. Jednou z jeho povinností je uvést do praxe systém vybírání desátků. Všem kmenům posílá zprávu, ve které jim předává potřebné instrukce. Jednotlivé kmeny mají desátky přinášet do nejbližšího města, které obývají levité. V každém z nich je zvolen jeden lévijec, zodpovědný za výběr i rozdělování desátků.
         Hospodin se tak stará o to, aby žádný kněz nebo lévijec nemusel ztrácet čas získáváním obživy pro sebe a svou rodinu. Díky desátkovému zřízení se může naplno věnovat své službě, ke které se narodil a do které byl v dospělosti povolán. Na svůj podíl z desátků, přinesených Hospodinu, má nárok každý člen kmene Lévi. Díky tomuto geniálnímu Božímu vynálezu mají obyvatelé Izraele v každý čas dostatek učitelů, kteří se starají nejen o náboženskou výchovu, ale i o vzdělávání nové generace Židů.
         Velekněz Pinchas se i s dalšími potomky Árona usadil v Šílo. Jejich povinností je každodenní provoz svatostánku. Každé ráno i večer musí přinášet pravidelnou oběť za hříchy všech Izraelců. Vyměňují chleby ve svatyni, dolévají olej v sedmiramenném svícnu, organizují bohoslužby ve všední dny i v době svátků. V době největších svátků se do Šíla schází statisíce lidí, takže jejich organizace není ani snadná, a také ani levná záležitost.
         Ke zvládnutí všech těchto úkolů byl potřebný dostatečný počet kněží. Na jejich živobytí je také potřeba dostatek prostředků. Ty jsou zajištěny díky tomu, že levijci odevzdávají desetinu z desátků veleknězi v Šílo a ten se o ně dělí s ostatními knězi.
_____________
⁽¹⁾Lev.27,30; ⁽²⁾Gen.14,19-20; ⁽³⁾Gen.28,20-22;