Smlouvání s Hospodinem

            Abraham je stále plný toho, co Hospodin sdělil Sáře. Ta se brzy dočká svého syna, přestože z lidského hlediska je to nemožné. Bůh jí řekl, kdy se to stane, a budoucí otec ho vděčně doprovází kus cesty. Ve chvíli, kdy už se musí rozejít, Hospodin Abrahama znovu ujistí, že se z jeho potomstva jednou stane veliký národ.

            Pak dodá informaci z úplně jiného soudku a Abrahama tím dost vystraší. Říká mu: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je."
Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?"
Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu."
Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?"
Odvětil: "Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět."
On však k němu mluvil ještě dále: "Možná, že se jich tam najde čtyřicet."
Pravil: "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti."
I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet."
Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam třicet."
Řekl pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet."
Pravil: "Nezahladím je kvůli těm dvaceti."
Nato řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset."
Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti." Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu. (Genesis 18,20-33)

            Mnohokrát jsem slyšel, že Bůh Starého zákona je úplně jiný než ten, kterého můžeme poznat v knihách Nového zákona. Ten starozákonní je prý krutý, nemilosrdný, mstivý a kdoví co ještě. Ježíš je zase přívětivý, odpouštějící, laskavý... Myslím, že tento příběh je jedním z mnoha, které svědčí o tom, že to není pravda.

            Jak zjistíme příště, ne nadarmo se ještě dnes říká Sodoma-Gomora v případě, kdy jsme něčím zhnuseni. Bůh je přesto ochotný s Abrahamem smlouvat. V tomto snižování laťky pokračuje tak dlouho, dokud jeho lidskému příteli nedojde odvaha jít ještě níž. Nakonec se zastaví na čísle deset. Pokud se v Sodomě, která mohla mít několik desítek tisíc obyvatel, najde deset lidí, kteří vezmou Boží varování vážně, Hospodin nechá město a nezahladí jeho obyvatele.

            Přemýšlím, jak by mi asi bylo, kdybych byl na místě Abrahama. Co bych se v té chvíli dověděl nového o svém Bohu? On tehdy neměl Bibli a znal Hospodina jen z vyprávění svých předků a z toho, co s ním sám prožil. Teď v krátké době dostává dvě informace. Nejprve mu Bůh oznámí, že se mu narodí syn, a pak se dovídá, že bude zničena Sodoma, v níž bydlí jeho synovec Lot s rodinou. V té chvíli přestává myslet na sebe a začíná bojovat o synovcův domov. Smlouvá tak dlouho, až dojde k číslu, které by podle něj mělo stačit.

            Abraham musel být rád, že Bůh souhlasí s tím, že nechá Sodomu stát, pokud v ní bude alespoň deset spravedlivých. Poznává, že Hospodin je milující, odpouštějící a milosrdný Bůh, který je ochotný naslouchat našim obavám o naše blízké. Abraham v tom v té chvíli viděl řešení kritické situace, do které se jeho synovec dostal. Bůh ho nechává při tom. Má už ale nachystané řešení, které pro Lota bude ještě milosrdnější.