Sestra na pátý pokus

Můj táta chtěl dceru. Moc chtěl. Nakonec se jim s mámou povedla na pátý pokus. Když jsem se oženil, také jsem chtěl dceru. Jenže, když se nám narodil syn a po něm druhý, další pokusy jsme vzdali. Proč?

Důvodů bylo určitě více. Jedním z nich byla obava, že by se to v našem případě nemuselo podařit ani na ten pátý pokus. Rodiče mé manželky se dcery dočkali na čtvrtý pokus. Ti mí, jak už jsem psal, na pátý. "Co když to u nás nevyjde ani na ten pátý?" říkal jsem si.
Navíc jsme se v té době seznámili s rodinou, kde měli šest kluků a ani jednu holku.

Jak už jsem psal, mí rodiče to nevzdali. Mají můj obdiv. Díky nim mohu mít sestru Ivanu. Pravda, byla trochu víc rozmazlená než já, ale alespoň jsem se už v dětství mohl naučit lépe rozumět dívčí i ženské duši.

Když se Iva vdala, Libor, její manžel se stal pevnou součástí naší rodiny. Vlastně, jako bych měl čtvrtého bratra. Doufám, že až se ožení mí synové, vyberou si ženy, které budou ochotné stát se součástí naší rodiny a já budu mít konečně dcery.

Dnes chci poděkovat rodičům, že to nevzdali po dvou synech. Proč? Jsem jejich třetí dítě. Kdyby to udělali jako já, tak bych tu nebyl. Za své narození vlastně vděčím i mé sestře. Pokud by po ní rodiče tak moc netoužili, možná by jim stačili první dva kluci.

Ivo, vše nejlepší k dnešním narozeninám. Ať Bůh žehná nejen Tobě, ale i Tvé rodině. Ať Vás chrání a dává Vám vše potřebné k Vašemu dalšímu životu.