S cizí ženou v cizím pokoji

Bratr mi vyprávěl příběh svého spolužáka, který se po maturitním večírku ráno probudil v cizí posteli se “starou bábou“. Šok. Kde to vlastně je? Jak se tam ocitnul? A kdo je ta ženská, co leží vedle něj?

Po chvíli mu došlo, že je to profesorka, kterou celou dobu studia na gymnáziu tajně miloval a teprve včera večer, na maturitním večírku, posilněný několika panáky, dostal odvahu říci ji o tom, co k ní cítí. Její manžel, voják z povolání, byl na cvičení na Šumavě a také už v sobě měla trochu víc povzbuzovadla, tak ho pak vzala k sobě domů.
I ona, když se probudila, byla v šoku. Ale z trochu jiného důvodu. Uvědomila si, že bez paruky, umělých zubů, s rozmazaným make-upem a bez vycpávek v podprsence nevypadá tak sexy, jako obvykle... Loučení bylo pro oba dva trapné a nepříjemné.

Nevěra se stala součástí života naší společnosti. Nejen v televizních seriálech, ale i v běžném životě. Herci, zpěváci, sportovci a politici nemají problém opustit partnera a najít si nového. Na první pohled vypadají spokojeně i šťastně a tak se jejich vzorem začínají řídit i jejich ctitelé. Vrhají se do nových vztahů s očekáváním, že ten příští jim konečně přinese tolik očekávané štěstí.

Včera vyšla na iDnes.cz zpráva o tom, že Výzkumný ústav práce a sociálních věcí zveřejnil studii o spokojenosti lidí v naší zemi. Z ní vyplývá, že nejspokojenější jsou ti, kdo žijí v manželství a mají děti. Podobné studie byly zveřejněny i v zahraničí a dopadly obdobně.
Přestože se na věrnost dnes spousta lidí dívá přezíravě, je tato vlastnost nejspolehlivější cestou ke spokojenosti. Podle některých zahraničních výzkumů jsou i v oblasti sexuality nejspokojenější muži, kteří žijí dlouhodobě s jednou partnerkou.

Pobýt s cizí ženou v cizím pokoji je určitě vzrušující. Chvíle opojení a krátkodobý pocit štěstí. Když pak vyhodnotíme všechny klady a zápory, dostaneme se do záporných čísel.
Na svatbách často zaznívá, že manželství není procházka růžovým sadem.  I to nejlepší manželství přináší vedle pozitivních prožitků také ty negativní. Z vlastní zkušenosti ale mohu potvrdit, že toho dobrého, na co rád vzpomínám, je mnohem víc než toho, co bych raději neprožil.

Hodnotím-li posledních 25 let mého života, vychází mi výrazně kladné číslo. Jsem rád, že studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí potvrdila to, co říká Bible a co v praxi prožívám skoro polovinu svého života. Když se ohlížím zpět, těším se i na to, co je ještě přede mnou.
Přeji stejně optimistický výhled do budoucnosti i vám. Lidová moudrost říká: “Každý je svého štěstí strůjcem.“