Provokující předstírání

Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. (Lukáš 20,20)

Pár dnů před ukřižováním se k Ježíšovým protivníkům přidali i velekněží a starší. Už to nebyla jen nenávist farizeů a zákoníků, ale téměř celé velerady. Ježíš se stal nepřítelem číslo jedna. Byl brán jako riziko pro celý národ. Tak to alespoň vnímali velekněží spolu se svými spojenci.
            Shodli se na tom, že Ježíš musí zemřít. Teď se rozhodli, že půjdou šanci naproti. Někteří z nich se nabídli, že se vloudí mezi jeho žáky a během diskuzí, v nichž budou předstírat, že mu fandí, se ho pokusí vyprovokovat k nějakému výroku, za který by pak mohl být obviněn před římskou okupační mocí. Stanou se pak svědky a Ježíš to bude mít spočítáno.

            Je zvláštní vidět, jak se lidé, kteří se považují za vzorné služebníky Hospodina, začínají zabývat tím, že v jeho jméně provedou vraždu. Jejich jednání není motivované snahou chránit Stvořitelovo jméno a pověst, ale chtějí pouze zabránit Ježíši, aby je připravil o jejich vliv.
            Jejich předstírání je nebezpečný, přímo smrtelný hřích. Pokud něco předstírám, abych tím ublížil někomu jinému, jsem na tom stejně jako ďábel. Ten také už od ráje předstírá, že mu jde o naše dobro, ale jeho cílem je pouze naše smrt.

            Ne, nemyslím, že bychom teď měli odsoudit tyto muže a spolu s nimi i celý národ. Židé jsou i nadále Bohem požehnaný národ. Raději bychom měli uvažovat o tom, zda se jim v něčem nepodobáme. I nám totiž hrozí, že začneme něco jen předstírat.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)