Příliš krátká paměť

        Nedávno jsem četl rozhovor s mužem, který tvrdil, že žádný holocaust během druhé světové války nebyl. To vše je prý jen výmysl Židů, kterým se podařilo zmást většinu světa. Lidí, kteří mají podobné názory, je stále více. Proto je dobře, že o těch všech zvěrstvech, která byla v té době páchána, existují důkazy.

        Setkávám se s lidmi, kteří nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy u nás vládla komunistická strana. Pokud jim připomenete politické procesy a "železnou oponu", tak budou tvrdit, že to vše jsou nesmysly, protože nic z toho u nás nebylo.

        Paměť národa není spolehlivá. Šalomoun se s tímto problémem setkal i v Izraeli:
"Viděl jsem také, jak pochovávali zlé a bezbožné.
   Lidé je uložili na místo klidu,
   a sotva se vrátili zpět do města,
   už na jejich jednání zapomněli.
   To je také marnost." (Kazatel 8,10)

        Pokud se rozhodneme spoléhat na paměť lidí nebo dokonce celého národa, prožijeme zklamání. Lidé, kteří prožili třeba domácí násilí nebo zneužívání, rádi zapomínají na prožité zlo a raději vzpomínají na to málo dobra, co jim život přinesl.

        Tím, že se snažíme vytěsnit nepříjemné vzpomínky, ale nic nevyřešíme. Pokud se tak chceme vyrovnat se svou minulostí, je to zbytečný pokus. Podle Šalomouna je to marnost, protože si tím nepomůžeme.

        Proč není dobré zapomínat na "zlé a bezbožné" lidi, kteří už nežijí? Proč bychom neměli zapomínat na jejich jednání?

        Vzpomínám na ženu, která se rozvedla s manželem, protože nezvládal alkohol. O pár let později se znovu provdala. Hádejte, koho si vzala. Její druhý muž měl jeden velký problém – alkohol. Všichni se této ženě její sňatek snažili rozmlouvat. Připomínali jí její problémy z prvního manželství. Marně. Ona totiž věřila, že tentokrát už to zvládne a svému muži pomůže, aby přestal pít. Nepomohla. On totiž neměl v plánu přestat s alkoholem a časem byl ještě horší, než ten první manžel.

        Nikdo z nás nemá radost, když se setkáme se zlým a bezbožným člověkem. Dokonce i křesťan si oddechne, když umře "diktátor a tyran". Tím by to ale nemělo skončit. Pokud nechceme brzy dopadnout ještě hůř, měli bychom se vrátit k tomu, co už je za námi, rozebrat si to vše ještě jednou a pak si z toho pro sebe i své blízké vyvodit poučení.

        Každý z nás se může mýlit. Smutné je, když svůj omyl opakujeme. Proto bychom neměli zapomínat na ovoce, které přinesl život zlých a bezbožných lidí. Nejen těch, které jsme už pohřbili, ale i těch, kteří ještě žijí a zanechávají za sebou jen nešťastné a zraněné. Na takové lidi bychom si měli dávat dobrý pozor. Hledejme raději dobré a zbožné lidi a na jednání těch zlých nezapomínejme. Tím, že na zlo zapomeneme, nic nevyřešíme.