Potupná porážka

        Brzy po pádu a dobytí Jericha začínají Izraelci pošilhávat po dalším městě. Zvědy zaujalo malé městečko Aj. "Leží jen několik kilometrů od tábora, je malé a nemá ani moc obyvatel!" Tak popisovali izraelští špioni budoucí kořist.

To zvládneme i bez Boha
        Jozue si volá špehy do svého stanu. Zjišťuje podrobnosti a nakonec dochází ke stejnému názoru, jako oni. Věří, že to bude snadná kořist. Vždyť už porazili silnější nepřátele. Tak proč by město Aj mělo být problém?
        Vůdce Hebrejů se rozhodl, že touto malou válkou nebude zatěžovat Hospodina. "Ten má určitě spoustu jiných starostí", říká si, "určitě by náš plán schválil. V Aji bydlí pohané podobní těm, kteří ještě včera žili v Jerichu. Zničíme je stejně, jako Jericho a Hospodin nás za to ještě pochválí."
        "Izraelci začali pohlížet na své nepřátele s opovržením. Očekávali snadné vítězství a mysleli si, že na dobytí tohoto sídliště postačí tři tisíce mužů."⁽¹⁾ Židé zapomněli, že sláva za dobytí Jericha nepatří jim, ale Hospodinu, který způsobil, že se hradby Jericha zbortily jako domeček z karet.

Zbabělý útěk
        Po krátké poradě vyráží k městu Aj malá židovská armáda. Jen tři tisíce mužů. Nesnaží se ani skrývat. Jsou přesvědčeni, že obyvatelé Aje dostanou stejný strach, s jakým se setkali při dobýváni Jericha. Jdou bezstarostně a brzy se dostávají až k hradbám opevněného města Aj, které leží mezi roklemi západně od jordánského údolí.
        Nápad dobýt město Aj vznikl rychle a překotně. Hebrejští ozbrojenci stojí u jeho hradeb a vlastně ani neví, jak dál. Z hradeb na ně najednou začnou střílet lučištníci a když zasáhnou prvního Žida, ostatní se okamžitě rozhodují dát na zbabělý útěk.
        To už se otevírají městské brány a z nich vybíhají obránci města Aj. Pronásledují Hebreje, kteří pokračují ve svém bezhlavém útěku. Jozue později ve svém deníku vzpomíná: "I vydalo se tam z lidu na tři tisíce mužů, ale museli před ajskými muži utéci.
Ajští mužové z nich pobili asi třicet šest mužů. Pronásledovali je před branou až k lomům a na stráni je pobíjeli.
Lid ztratil odvahu, rozplynula se jako voda."⁽²⁾
        Jak málo stačí k tomu, aby se nálada lidu otočila o sto osmdesát stupňů. Jedna malá bitva, do které se vydali bez konzultace s Hospodinem.

Bože, proč?
        Také Jozue je tímto vývojem zděšen. Okamžitě spěchá do stanu setkávání, kde volá: "Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán?
Chceš nás vydat do rukou Emorejců, aby nás zahubili?
Kéž bychom byli raději zůstali na druhé straně Jordánu!
Dovol prosím, Panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli? Až to uslyší Kenaanci a ostatní obyvatelé země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno?"⁽³⁾ Jozua ani nenapadlo, že chyba nemusí být na Boží straně. Proto se jeho modlitba nese ve vyčítavém tónu.
        Bůh mu vše vysvětluje: "Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář?
Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věcí propadlých klatbě, kradli, zatajili to a uložili mezi své věci. Proto nemohou Izraelci před svými nepřáteli obstát a obracejí se před svými nepřáteli na útěk, protože sami propadli klatbě.
Nebudu už s vámi, jestliže ze svého středu nevymýtíte to, co propadlo klatbě.
Vzhůru, posvěť lid a vyzvi jej: »Posvěťte se na zítřek! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Uprostřed tebe je něco, co propadlo klatbě, Izraeli! Nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud to, co propadlo klatbě, neodstraníte ze svého středu."⁽⁴⁾
        Jozue vše vyřizuje ustrašeným Hebrejům. Ptá se, kdo si vzal v Jerichu něco z toho, co propadlo klatbě, ale nikdo se neozývá.
________________
⁽¹⁾Na úsvitu dějin234; ⁽²⁾Joz.7,4-5; ⁽³⁾Joz.7,7-9; ⁽⁴⁾Joz.7,10-13;