Pohřeb blízkého

Lazar byl Ježíšův přítel. Když byl Ježíš v Betanii, vždy bydlel v domě tří sourozenců – Marie, Marty a Lazara. Byl to dům radosti a veselí, kde vždy pohostili nejen Ježíše, ale i jeho doprovod.

Teď je v domě smutný klid. Lazar zemřel a byl pochován. Marta o tom přemýšlí: „Bože, stačilo by tak málo. Kdyby Ježíš přišel včas, mohl můj bratr žít...“

„Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." (Jan 11,20-24)
Umím si představit, jaké myšlenky ji napadaly. I můj bratr před časem onemocněl. Modlili jsme se za jeho uzdravení, ale Ježíš přišel pozdě.

Vraťme se k našemu příběhu. Když se Ježíš blíží k Lazarovu domu, Marie ve své bolesti ani nevnímá, že se blíží. Marta mu vychází vstříc a před domem mu vyčítá, že nepřišel včas. Přitom se vyznává ze své víry, že se s Lazarem jednou uvidí v Božím království...
Ježíš jí naslouchá. Když skončí, jdou i s Marií k hrobu. Nechal odvalit kámen a pak „zvolal mocným hlasem: ´Lazare, pojď ven!´“ (Jan 11,43) Stal se zázrak. Z hrobu vystoupil živý Lazar a když ho vyprostili z pohřebního plátna, nebralo objímání konce.

Dnešní doba je dobou neustálého shonu. Stále bojujeme s nedostatkem času. Bojíme se zastavit, abychom něco nezmeškali. Pak do našeho chvátání a honění se vstoupí smrt a my stojíme nad rakví někoho ze svých blízkých. Najednou máme čas se zastavit. Stojíme nad rakví, ve které jsme mohli být my.
Lazar byl Ježíšův přítel. Proto mohl být probuzen ze smrti. Jsi také přítelem Ježíše? Udělej si čas na svého přítele Ježíše. S ním se nemusíš bát smrti. Své i tvých blízkých.