Podobenství o rozsévači I.

            Ježíš je mezi lidmi stále populárnější a proto ho doprovází stále více lidí. V zástupu je mnoho těch, kteří přišli ze zvědavosti. Schovávají se v něm i židovští duchovní, kteří Ježíše špehují. Největší skupinu ale tvoří ti, kterým pomohl a oni teď touží po tom, aby byli co nejvíc v jeho přítomnosti.

            Lidé v zástupu mohou opět naslouchat kázání tohoto Mistra, v němž stále více lidí vidí Mesiáše. Ježíš tentokrát vypráví zvláštní příběhy, který, se říká "podobenství". Většinou popisují známou činnost a známé prostředí. Ježíš tím chce dosáhnout toho, aby si posluchači na jeho vyprávění vzpomněli vždy, když budou tuto činnost dělat sami nebo uvidí někoho druhého. Začíná příběhem z prostředí rolníků: "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.
To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali." (Lukáš 8,4-18)

            Všichni posluchači znají vše, o čem vypráví. Představují si pole, cestu okolo, trní i skalnatý okraj pozemku, po kterém kráčí muž a kousek po kousku osévá zrnem, které má v suknici. Lidé přemýšlejí, co tím chce Ježíš říci.

            Nakonec si jeden z učedníků dodá odvahu a zeptá se svého Mistra: "Proč vyprávíš tento příběh? Co nás tím chceš naučit?" A Ježíš, dřív než vysvětlí, co tím chtěl říct, cituje slova proroka Izaiáše. Jako by nám chtěl naznačit, že tím vších chce dosáhnout toho, aby jeho poselství nepochopili všichni. Zdá se, že v zástupu jsou lidé, kteří pochopit nemají.

            Pokud těmto Ježíšovým slovům chceme pochopit, pak se musíme podívat do knihy proroka Izaiáše. Ježíš cituje text z 6. kapitoly, kde Hospodin říká: "Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven." (Izaiáš 6,10) Podle některých křesťanů je to důkaz toho, že si Bůh předem některé lidi vybral pro své království a další už předem odsoudil pro věčné trápení v pekle.

            Já osobně nevěřím na věčné trápení, protože to by popíralo Boží lásku i spravedlnost. Proto nemohu věřit ani na to, že by Bůh nedal člověku možnost si svobodně vybrat svou budoucnost. Bůh totiž v knize proroka Izaiáše říká i něco jiného. Prorok dostává příkaz: "Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši." (Izaiáš 43,8) Tím jasně ukazuje, že si přeje, aby i ti, kteří jsou doposud slepí a hluší k jeho nabídce spasení konečně zaslechli jeho hlas a viděli jeho lásku ve svých životem.

            Hospodin dokonce ve spojitosti s působením Ježíše na naší planetě slibuje: "Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých." (Izaiáš 35,5) Každý, kdo dovolí Ježíši, aby léčil jeho sluch a zrak, prožije něco, co Hospodin slibuje proroku Izaiáši: "Tvoje oči uzří krále v jeho kráse, spatří zemi rozprostírající se do dálky." (Izaiáš 33,17) Bůh si přeje, abychom díky působení Ducha svatého uvěřili tomu, co nám nabízí v Bibli a díky tomu se setkali s Ježíšem - králem nebes a brzy i celé Země.

            Tyto texty mne vedou k přesvědčení, že poznání Božího království je otevřené pro každého z nás. Přesto tu jsou lidé, kterým Ježíš nepřál, aby pochopili, o čem to vlastně mluví. V zástupu stáli židovští duchovní, kteří se naučili zneužívat své postavení jen pro svůj osobní zisk. Kdyby pochopili, jaké hnutí vzejde z učení tohoto učitele, sobecky by se k němu přidali, aby mohli ještě upevnit své postavení a získali ještě větší vliv a díky tomu i větší bohatství. Těmto lidem nemá být odhaleno to, co Ježíš chystá.

            I židovští duchovní ale mají šanci na záchranu pro nebeské království. Musí ale projít proměnou, během které je Bůh vyléčí z jejich sobectví. Pokud se budou chtít stát součástí křesťanské církve, pak jen s podmínkou, že se stanou jejími řadovými členy, aby tím ukázali, že je do tohoto společenství nepřivádí touha po moci a postavení.

            Myslím, že tím chce Ježíš říci něco i mně. Vede mne k přemýšlení o tom, jaké motivy mám já k tomu, že jsem součástí jeho církve. Jsem ochotný být v ní tím posledním? Jsem ochotný jednat podle Ježíšova pravidla, které představil svým učedníkům? I oni se těšili, až budou jednou v jeho království ministra a on jim tehdy odpověděl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Matouš 20,25-28)

            Tato Ježíšova slova mi pomáhají poznat, jak na tom jsem. Mé nitro potřebuje změnu, kterou mohu prožít jen tehdy, když budu s Ježíšem, když se stanu jeho učedníkem.