Petrův příklad pomáhá i v Antiochii (Začalo to zklamáním 24)

Apoštol Petr se v Césareji cítí velice dobře. Vlastně se mu ani nechce vracet do Jeruzaléma. Mnoha členům jeho mateřské církve se nelíbí, že pokřtil Kornélia a jeho přátele. Petr to dobře ví a proto si ve volných chvílích připravuje strategii obhajoby.

Nebojí se o sebe. Ví, že se nepotřebuje obhajovat. Je si jistý, že to, co udělal zde v Césareji, bylo správné. Má však obavy o něco docela jiného. O letnicích dostal zvláštní duchovní dar prorocké předvídavosti. Proto si nyní umí živě představit, jaké spory vyvolá příchod pohanů do církve, která byla doposud čistě židovskou záležitostí.

Po několika týdnech Petr zjišťuje, že už ho v Césareji nepotřebují. Znají vše, co potřebují a místní sbor má ve svém čele spolehlivé lidi. Po loučení, které se neobešlo bez slz, se vydává na cestu do Jeruzaléma. Někteří křesťané z nového sboru chtějí jít s ním, ale on to odmítá. Nechce ještě víc stupňovat napětí v církvi. Pro mnohé jeruzalémské členy by to zatím bylo ještě příliš tvrdé sousto, které by je mohlo připravit o víru.

Po několikadenním putování, během kterého má dost času na rozjímání a rozhovory s Ježíšem, Petr zase vidí Jeruzalém. Pořád je to nádherné město, v jehož centru stojí chrám. Apoštol, jako každý Žid, se vždy rád dívá na hlavní město svého národa a vždy ho znovu a znovu obdivuje.

Tentokrát si při pohledu na Jeruzalém vybaví rozhovor, který spolu s dalšími jedenácti učedníky vedl s Ježíšem poslední večer před jeho ukřižováním. Ježíš tehdy při odchodu z chrámu prohlásil: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno." ⁽¹⁾ Šli pak s Ježíšem na Olivovou horu. Hned, jak se posadili na jejím vrcholu, prosili Ježíše, aby jim svůj výrok vysvětlil. Potvrdil, že chrám, chlouba Izraele, bude skutečně zničen a oni z toho byli hodně skleslí.

Zpráva o tom, že se vrací do Jeruzaléma, je rychlejší než Petr. Doma už na něj čekají někteří bratři z jeho sboru. Zatímco jedni se s ním radostně vítají, další mu místo pozdravu vyčítají, že navštívil pohany a dokonce s nimi i jedl. Petr se na ně nezlobí. Vždyť to čekal. Slibuje, že vše vysvětlí během večerní bohoslužby, ke které se jeruzalémští křesťané scházeli každý den.

Večer už na Petra čeká zástup lidí. Když konečně dostává slovo, začíná vyprávět: "Bratři, vůbec se vám nedivím, že se na mne zlobíte. Ale věřím, že se ještě dnes budeme společně radovat.
Věřte mi, že to nebylo snadné ani pro mne. Jenže, nejdříve mi dal náš Pán při mé modlitbě zvláštní vidění. Na zem se z nebe snesla obrovská plachta plná všelijaké havěti. Třikrát jsem pak slyšel výzvu, abych něco z prostěradla zabil a utišil svůj hlad. Když jsem odmítl i potřetí, plachta se zase zvedla a zmizela v nebi.
Ještě jsem přemýšlel, co to má znamenat, když do domu, kde jsem byl ubytovaný, přišli sluhové římského setníka Kornélia, kteří se mnou chtěli mluvit. V té chvíli mi Duch svatý přikázal, abych je přijal a vyhověl pozvání jejich pána.
Druhý den jsem pak v Kornéliově domě kázal evangelium několika desítkám shromážděných pohanů. Během mé promluvy na všechny přítomné sestoupil Duch svatý. Na vlastní uši jsem slyšel, jak ve vytržení chválí Pána Ježíše Krista. Vzpomněl jsem si také na slova našeho Spasitele. Říkal nám, že na rozdíl od Jana Křtitele, který křtil vodou, on bude křtít Duchem svatým."

Petr chvíli přestává mluvit a sleduje, jak napětí pozvolna ustupuje. Pokračuje ale dál: "Pohané v Kornéliově domě uvěřili v Pána Ježíše a on jim dal stejný dar, jaký jsme dostali my všichni o Letnicích. Když jsem si to vše dal dohromady, pochopil jsem, že nemůžeme pohanům bránit, když se rozhodnou přijmout vírou Ježíše jako svého Spasitele. Proto jsem je všechny nechal pokřtít. Tak, teď víte vše a můžete mne soudit."

Místo kritiky a odsuzování se shromážděním najednou ozývají chvály všech přítomných. Lidé děkují Bohu a sálem zní radostné volání: "Pane, jsi úžasně dobrý a laskavý. Ale také mocný, protože tvé jméno už i v pohanech probouzí pokání a touhu po změně života."

Petr se po chvíli vzdaluje. Odchází na klidné místo, kde se modlí. Děkuje Bohu za to, jak církev zvládla tento zlomový bod své historie. Křesťanství už není "židovskou sektou", ale postupně se stává celosvětovou církví otevřenou pro každého, kdo touží společně s dalšími křesťany chválit Boha za dar spasení, který nám nabízí ve svém Synu – Ježíši Kristu.

^{____________________________________________________________________________________________________}

⁽¹⁾ Matouš 24,2