Petr Fiala je bůh

Petr Fiala je neomylný a dokonalý premiér naší malé země. Tak perfektní vládu jsme tu ještě neměli. Možná se ti to nemusí líbit, ale běda tobě, pokud si se mnou dovolíš nesouhlasit.

     Umíte si představit, že by někdo napsal něco podobného a myslel to vážně? Já ne. Přestože jsem volič „pětikolky“, nevnímám současnou vládu jako dokonalou, a s Petrem Fialou často nesouzním. Při setkání s lidmi, kteří volili podobně jako já, si všímám, že jsou k vládě i jejímu premiérovi podobně kritičtí a uvědomují si limity, které tato vláda má.

     A teď si zkusme představit jiný článek. V nadpisu by se změnilo jen jméno. Místo Petr Fiala by tam bylo uvedeno jméno Andreje Babiše, Tomia Okamury nebo třeba Jindřicha Rajchla. Pak by následovalo tvrzení, že je třeba svrhnout tu současnou neschopnou vládu, protože právě Andrej Babiš, Tomio Okamura či Jindřich Rajchl pak nastolí v naší malé kotlině ráj.
Umíte si představit, že by něco podobného tvrdil třeba na FB skalní příznivec zmíněných pánů, a nejen, že by to tvrdil, ale že tomu i věří?

     Proč o tom píšu? Protože se v diskuzích setkávám s lidmi, pro které je ten jejich politik bůh a běda tomu, kdo si o tom dovolí zapochybovat.
Zaujalo mne, že se s něčím podobným nesetkávám u sympatizantů stran, které jsou v současné pětikoalici. Pamatuji dobu, kdy si mnozí mladí piráti idealizovali svého předsedu, Ivana Bartoše. Sám jsem kdysi někdy možná až nekriticky obdivoval Václava Klause... Fascinace Bartošem a Klausem časem vyprchala, a člověk zase získal schopnost vnímat obdivovaného politika jako reálnou a chybující osobu, jako smrtelníka z masa a kostí.

     V současné době se s oním téměř adorováním setkávám hlavně u „tvrdého jádra“ voličů zmíněných tří pánů – Andreje Babiše, Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla.
Nejsem sám, kdo si myslí, že kdyby byl Andrej Babiš odsouzen za machinace okolo Čapího hnízda nebo prodal Rusům třeba Pražský hrad, preference ANO by se moc nepropadly, protože si získalo hlasy lidí, kteří přijali víru, že Andrej je v podstatě hodný člověk, kterému všichni jen ubližují. Mnohé babičky ho vnímají jako své vnouče, které musí chránit před zlými lidmi, kteří nechápou jeho až téměř sebeobětavý boj za naše společné blaho.
Tomio Okamura se tu na blogu před léty zapřísahal, že nevstoupí do politiky. Moc dlouho mu to nevydrželo. Časem zjistil, jak je pohodlné být stále v opozici. Nenese za nic odpovědnost a tak ho ani není zač kritizovat. Jeho skalní příznivci ho nikdy neopustí, protože Tomio je pro ně jejich životní guru.
Jindřich Rajchl neměl pravdu ohledně Covidu, mýlil se i ohledně ruského plynu a i kdyby už se v životě ani jednou netrefil do pravdy, pořád by dokázal zaplnit mnohá náměstí lidmi, kteří závistivě pokukují na východ a přejí si, aby se jejich guru stal malým českým Putinem.

     Nejsou to ale jen tito pánové, kteří mají tak skalní příznivce. Na západě je možné vzpomenout Donalda Trumpa, jehož příznivci vtrhli do Kapitolu, protože uvěřili jeho tvrzení, že volby byly zfalšované.
Na východě je to už zmiňovaný Vladimír Putin, idol „rajchlovců“, kterému stále důvěřuje většina obyvatel Ruska, přestože uvrhl zemi do dlouhé „speciální vojenské operace“, která už připravila o život několik set tisíc Rusů.

     Uvažovali jste někdy nad tím, jak je možné, že jsou lidé ochotni uvěřit tomu svému Putinovi nebo Trumpovi natolik, že pak jen slepě plní to, co jim třeba jen naznačí? Obávám se, že bychom v tom logiku hledali marně. Proto raději věnujme čas a energii tomu, aby se i z nás nestaly loutky, které se nechávají vést svým „loutkovodičem“, protože sami se už rozhodovat neumí.

     Pro začátek postačí, když si připustíme, že ten náš politik, kterému fandíme, není neomylný a není ani bůh. Je přitom jedno, zda se jmenuje Markéta Pekarová Adamová, Petr Fiala, Vít Rakušan, Ivan Bartoš, Marian Jurečka, Andrej Babiš či Tomio Okamura.

     Následně můžeme vyzkoušet, zda jsme schopni vést slušnou a konstruktivní diskuzi s někým, kdo zrovna toho našeho stranického „guru“ moc nemusí.
Nakonec, pokud jste dočetli až sem, zkusit to můžete i v diskuzi pod tímto článkem. Určitě se v ní objeví něco, s čím nebudete souhlasit.

P.S.: Na základě diskuze vznikl článek "Petr Fiala je fanatický ďábel".