Odpočinek

Učedníci spolu s Ježíšem prožívají hektické dny. Jsou na nohou od rána do večera. Po krátkém spánku začíná vše nanovo. Proto je jednoho dne Ježíš vyzývá, aby se odebrali do ústraní a tam si odpočinuli. Proto nasedají na loď a odplouvají na místo, kde plánovali společnou relaxaci.

Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. (Marek 6,31+32)

Ježíš zná naše možnosti. Ví, jak jsme zranitelní. Sám zakusil, co je to únava. Proto nám radí, abychom na naší cestě do jeho království občas zastavili a doplnili síly na další cestu.

Kamarád pracoval po revoluci v Rakousku. Odjížděl v pondělí brzy ráno a domů se vracel v pátek odpoledne. Jednou se ale potřeboval vrátit už v pátek ráno. Proto s kolegou pracovali dlouho do noci a pak jeli přímo domů. Už cestou mu kolega radil, aby na chvíli zastavil a zdřímnul si. Jenže kamarád si nedal říci. Je to už jen kousek. Za  chvíli budou doma.
Kolegu zavezl v jeho vesnici až před dům a vydal se na poslední kilometry. Už se těšil, jak si doma odpočine. Tři sta metrů od domova usnul. Domů už nedojel.

I my jsme na cestě domů. Možná už se cítíme unavení. Potřebovali bychom si odpočinout. Na chvíli zavřít oči a spát. Ale mohu odpočívat, když Ježíš řekl: „Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka." (Lukáš 21,36)

Křesťan může odpočívat, protože Ježíš také říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)
Na cestě do nebeského království je třeba se čas od času zastavit, posedět s Ježíšem a načerpat síly pro další cestu. Nezapomeňme na to ani dnes.