Od Samaří až na sám konec země (Začalo to pronásledováním 15)

Křesťané, kteří musí kvůli pronásledování opustit Jeruzalém, se rozcházejí nejen do okolních měst, ale míří i do vzdálenějších zemí. Někde jsou vítáni, jinde je brzy vyhánějí na další cestu světem. Filip, jeden ze sedmi prvních diakonů, se nakonec dostává až do Samaří.

Hned po svém příchodu do tohoto města začíná Filip vyprávět místním obyvatelům o Ježíši. Zpočátku si ho nikdo moc nevšímá. Vždyť je to jen nějaký přistěhovalec. Kdoví, proč musel odejít z Jeruzaléma, o kterém tak rád vypráví.

Jednoho dne se Filip dostává na zvláštní místo, kde se setkává s několika Samařany, kteří tvoří místní komunitu bezdomovců. Někteří z nich jsou chromí a pohybují se jen s pomocí berel. Další jsou ochrnutí na celé tělo a už jen bezmocně leží a čekají na smrt. Spolu s nimi tam žije i několik lidí posedlých démony.

Filip, který ještě nedávno dělal charitu mezi osamělými křesťany v Jeruzalémě, se s jejich stavem nemůže smířit. "Ježíš přece takové lidi uzdravoval a z posedlých vyháněl zlé duchy," říkal si. "Navíc slíbil, že stejnou moc dá i nám." Po této úvaze prosí na modlitbě Ježíše o udělení daru uzdravování a pak postupně vkládá ruce na nemocné a posedlé. Ježíš jeho modlitbu slyší a tak tu najednou už není ani jeden nemocný nebo posedlý Samařan.

Uzdravení chtějí vědět, v jaké moci se stal tento zázrak a tak jim Filip začíná vyprávět o Ježíši, který přišel na naši zemi, aby nám ukázal, jaký je Hospodin, náš Bůh. Kolemjdoucí vidí uzdravené bezdomovce, jak chválí Boha. Zastavují se a také naslouchají.

K Filipovi přicházejí další nemocní. Nad každým se modlí a pak ho ve jménu Ježíše Krista uzdravuje. Mezi tím dále vypráví o Ježíši. Jak uzdravoval, sytil hladové a několika lidem dokonce vrátil život. Vzpomíná na jeho smrt na kříži i na slavné vzkříšení. Nakonec si nechává vyprávění o Ježíšově slibu, že se brzy vrátí. Chce totiž do svého nebeského království vzít všechny, kdo touží po životě bez zla, nemocí, loučení a smrti...

Ten večer pak jdou k nedaleké řece, kde se od Filipa nechávají jeho posluchači pokřtít. V Samaří vzniká nová církev. Její členové se schází každý den a Filip je učí všemu, co zná. Na jeho kázání přicházejí další a další lidé, kteří se o něm dověděli od svých přátel.

Mezi posluchači je i Šimon kouzelník. V Samaří ho všichni dobře znají. Má pověst člověka, kterému dává sílu samotný Bůh. Umí pár triků a zabývá se i magií. Svých schopností umí dobře využívat a diky tomu se má docela dobře, přestože vlastně nikdy pořádně nepracoval. Rád nechával Samařany věřit tomu, co se o něm a jeho schopnostech povídalo.

Teď stojí Šimon v zástupu a s posvátnou hrůzou v očích sleduje, jak se projevuje skutečná síla, kterou Filipovi propůjčil Duch svatý. Šimon tuší, že Filip pozná, že Šimon žádnou Boží mocí nevládne. Poslouchá kázání o Ježíši, který odpouští hříchy a přijímá každého, kdo touží po změně života.

V jeho srdci začíná boj. Chce jít za Ježíšem. To by ale musel zanechat svého koketování s magií a okultismem. V tom případě by pak přišel o vše, co tak dlouho a pracně budoval. Možná by dokonce musel začít pracovat... Přesto se nakonec Šimon rozhoduje pro život s Ježíšem a Filip ho na znamení jeho víry křtí v místní řece.

Členů v místní církvi přibývá a Filip si uvědomuje, jak moc tu chybí někdo, kdo toho o Ježíši ví víc než on. Vždyť on už vlastně vše, co ví, řekl. Rád by se modlil, aby jeho noví duchovní sourozenci přijali dar Ducha svatého, ale není si jistý, zda už je pro to ta správná chvíle.

Právě v té době přichází do Samaří Petr s Janem. Pověst o vzniku církve v Samaří se dostala až do Jeruzaléma a apoštolové vyslali tyto dva učedníky, aby se šli osobně přesvědčit. Po dlouhé cestě jsou konečně Petr s Janem na místě. Z toho, co vidí, mají velikou radost. Spolu s Filipem a ostatními věřícími vyjadřují ve svých modlitbách vděčnost Bohu. Celá církev se ten večer setkává ke dlouhé bohoslužbě, na které Petr s Janem vyprávějí o tom, co vše prožili s Ježíšem.

Pozdě v noci se pak rozcházejí do svých domovů a nemohou se dočkat, až se zítra po práci zase sejdou. Chtějí poslouchat další příběhy z Ježíšova života. Před spaním pak děkují Bohu za Petra s Janem i za jejich osobní svědectví. Jsou tím vším co od nich slyšeli tak nadšení, že ještě dlouho nemohou usnout.