Nevyhrává vždy ten nejlepší

         Můj děda se mne jednou ptal, zda bych chtěl být raději moudrý nebo bohatý. Odpověděl jsem, že kdybych si mohl vybrat, tak raději moudrost než bohatství, protože moudrý člověk může díky svému přehledu i zbohatnout.

         Myslím, že je to pravda, pokud nezapomeneme na důležité slovíčko "může". Podobně to vidí i Šalomoun:
A dále jsem na světě poznal,
   že rychlý nemusí zvítězit v běhu,
   hrdina nemusí vyhrát boj,
   stejně jako moudrý může žít o hladu,
   rozumný nemusí být bohatý
   a vzdělaný nemusí být v oblibě." (Kazatel 9,11)

         Šalomoun nás znovu konfrontuje s realitou tohoto světa, na kterém chybí záruka spravedlnosti. Nevyhrávají vždy nejlepší. Stačí se občas podívat na sportovní přenos, abychom pochopili, že je to pravda. Stačí podplacený rozhodčí, a lepší fotbalové mužstvo prohraje třeba díky nesprávně odpískané penaltě.

         V reálném světě, na rozdíl od pohádek, hrdina vyhrát nemusí. Tam, kde vládne hřích a zlo, neexistují pravidla. Proto vyhrává často ten lstivější a zákeřnější, který nemá problém zaútočit třeba ze zálohy. A hrdina, i když uspěje, často umírá v zapomenutí a bídě, protože lidská vděčnost má jen jepičí život.

         Podobně je na tom ten, kdo je moudrý, rozumný a vzdělaný. Nemá žádnou záruku, že se mu povede dobře. Klidně může živořit o hladu, protože jen málokdo vyhledává ty chytřejší a vzdělanější. Dobře to vystihuje lidová moudrost, která říká, že "jednooký je mezi slepými král".

         Tak a teď si nejsem jistý, jak bych asi odpověděl, kdybych toto vše věděl, když se mne tehdy děda jako malého kluka ptal, zda chci být raději moudrý nebo bohatý. Možná...

         Je dobře, že kniha Kazatel připomíná, že vedle nespravedlivé světské spravedlnosti existuje i ta Boží absolutní spravedlnost. Problém je v tom, že ta se v plnosti projeví až v budoucnosti. Dnes k ní můžeme pouze vzhlížet a těšit se na ni.

         V listu Židům je vzdáván hold křesťanům, kteří "šli na mučidla, když odmítli propuštění, aby dosáhli něčeho lepšího - vzkříšení. Další zakoušeli výsměch a bičování a také okovy a vězení. Bývali kamenováni, řezáni pilou, zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích - strádající, pronásledovaní a trpící.
Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.
Ti všichni díky víře došli u Boha uznání." (Židům 11,35-39)

         Na tomto světě zatím nevyhrávají ti nejlepší. V tom má Šalomoun pravdu. Díky Bohu za to, že v Bibli můžeme číst jasná slova o tom, že hřích jednou zanikne a s ním i všechno zlo. Všichni, kteří uvěřili Božímu slibu a rozhodli se stát i za cenu pronásledování nebo smrti na straně dobra, se jednou dočkají Boží spravedlnosti.

         Na tomto světě zatím nevyhrávají ti nejlepší. Ten, kdo s tím počítá, nenaříká. Díky víře umí snést i příkoří a spravedlnost přenechá Bohu.