Neláká mne krev

Padesátý žalm nás upozorňuje na skutečnost, že jednoho dne nastane Boží soud. Hospodin sestoupí ze Sijónu a s ním i zástupy obyvatel z celého vesmíru. Každý, kdo pochybuje o jeho spravedlivém soudu, pozná svůj omyl.

         Židé si mysleli, že jich se Boží soud nebude týkat, protože oni přece tvoří Boží lid. Tak proč by je měl Hospodin volat před soud? Bůh se je z tohoto omylu snaží zavčasu vyvést. Vzkazuje jim:
"Ať slyší Izrael: "Svědčím proti tobě.
   Je jeden Bůh – a to jsem já, Hospodin." (Žalm 50,7)
V těch slovech je určitá ironie. Bůh naznačuje, co je jejich problém. Místo, aby se spolehli na jediného Boha, tak raději pošilhávají po božstvech okolních národů. Proto je Bůh bude soudit a bude to soud přísný. Znali Hospodina a věděli, že si přeje, aby v jejich životě bylo zřejmé, v jakého Boha věří. Oni ale byli stejně krutí a nemilosrdní jako obyvatelé okolních pohanských národů. Mysleli si, že pak vše vyřeší, když do chrámu přivedou obětní zvíře.

     Bůh jim na to říká:
"Nejde mi jen o tvé oběti,
   na jejich nedostatek si nelze stěžovat.
Nechci tvůj dobytek,
   netoužím po tvém masu." (Žalm 50,8-9)
Židé tak trochu zapomněli, že Bůh nepotřebuje je, ale oni potřebují jeho. Vždyť jejich život je závislý na jeho požehnání a ochraně. Obojí jim ale může poskytnout jen tehdy, když mu svým životem dají jasně najevo, že o tyto projevy jeho přízně stojí.

     Jenže oni, místo aby změnili svůj život a začali mezi sebou jednat v duchu lásky a milosrdenství, raději spoléhají na to, že si Boha nějak podplatí. Hospodin je z toho smutný a tak jen konstatuje:
"Což mi nepatří všechna zvěř v lese
   i stáda rozsetá na horských loukách?
Vím o všech ptácích na horách,
   o každém hnízdu v poli." (Žalm 50,10-11)
A jako Židé v té době ani my dnes nemáme nic, co by Bůh neměl. Neexistuje nic, čím bychom si na Božím soudu mohli zaplatit osvobozující rozsudek. Bůh totiž není jako my. I o tom se zpívá v tomto žalmu:
"Kdybych měl hlad, nepůjdu k tobě,
   mně patří svět i všechno, co je na něm.
Maso mi nevoní a krev mě neláká." (Žalm 50,12+13)

    Bůh není šelma, která číhá na kořist a pak se opájí její krví. Takový je ďábel, Boží nepřítel. Ten se nás snaží přesvědčit, že Hospodin je stejně úplatný, jako soudci tohoto světa.
Boha není možné podplatit. Neplatí na něj zlato a drahokamy, nepomohou nám akcie těch nejlepších firem a dokonce ani jakákoliv oběť.

     Znamená to tedy, že nemůžeme obstát na jeho soudu? Podívejme se, co nám radí samotný vesmírný soudce:
"Namísto obětí plň raději své sliby.
Pak směle zavolej, až budeš potřebovat,
   přijdu ti na pomoc, a ty mě budeš slavit." (Žalm 50,14-15)
Jediné, co nás může zachránit, je změna našeho přístupu k životu. Bůh je připraven přijít mi na pomoc. Změní můj život a já ho pak budu věčně oslavovat.