Neboj se!

            „Nebojte se, ta skvrna v obličeji určitě zmizí!“ Tahle slova mi zněla jako rajská hudba. Můj obličej byl opuchlý a celá levá tvář měla nepřirozenou rudou barvu...

Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. (Zjevení 1,18-19)

            Jak už jsem zmiňoval dříve, Zjevení považují mnozí křesťané za knihu, která nám má nahánět hrůzu z toho, co nás čeká. Jenže opak je pravdou. Ježíš hned v úvodu říká, že pro nás tuto knihu nechává zapsat právě proto, abychom se nemuseli bát budoucnosti.

            Milionům mučedníků dodávala slova knihy Zjevení odvahu tváří v tvář smrti. Připomínali si slova svého Spasitele: „Mám klíče od smrti i hrobu.“ To je dobrá zpráva pro ty, kteří umírají, ale i pro nás, kteří se s nimi musíme rozloučit. Ježíš má větší moc než smrt. Až přijde ten správný okamžik, porazí ji a my se s našimi milými opět setkáme.

            Stále více lidí se bojí samoty. Zvláště staří lidé mají obavy, co bude, až ztratí schopnost se postarat sami o sebe. Těm, kdo nemají rodinu, má pomoci církev. Ježíš ji založil mimo jiné i proto, abychom nikdy nemuseli zažívat hrůzu z toho, že zůstaneme sami. Navíc slíbil: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,20)

Bože, mnohokrát jsem se bál. Teď se stále častěji setkávám se smrtí mých blízkých. Pomáhá mi Tvé ujištění, že zničíš smrt a dáš věčný život těm, kteří o něj stojí. Těším se na to setkání.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl: Kdopak to mluví ...